na další stranu
Miroslav Huptych
Povodeň
Dům ve čtvrti těch
kteří na to mají
stojí hrdě
Uvnitř sedí u stolu rodinka
a ukazuje si prstem
na otce
který se prohřešil
který udělal chybu v kanceláři
a nyní za to rodina bude pykat
výdaji za oběd
který se musí vystrojit
pro velitele úřadu
aby zahmouřil oko
aby řekl: Každý se může splést
nikdo nejsme neomylní
Rodinka sedí u stolu obtěžkaného výdaji
šampaňské stojí jako voják
jen vystřelit
když tu do pokoje vstupuje voda
vzpíná se ve dveřích
a šplíchá do prahu
zvonivou tříští
Otec se zdvíhá nad stůl
mluví o starostech v práci
a teď ještě tohle k tomu
ale nikdo ho neposlouchá
Děti si pouští lodičky
žena se pustí do praní špinavého prádla
obrací se na muže s tím
že by se mělo započít s malováním
a aby nestál jako dřevo
Ten ale uvidí ve vodě rybu
s duhovým okem
jde za tou rybou ven
do studeného deště
zachumlán do svého starého zimníčku
odchází ulicí za město
až na kopec
kde počne stavět
archu
Z dálky vypadá jako tečka
tak sám
Ještě jeden den
Na lavičce mi začal prohledávat oči
a pak řekl
jako když se nemůže trefit
do růže na střelnici:
Hodíme včerejšek přes palubu...
Asi neví
že je k dnešku
zády přivázán
|
