na další stranu
Daniel Razím
Jiří Anderle: Dívka a kapradí
1998 akryl, tuš, asambláž, vylisované kapradí na bavlně, 38 x 78 cm
SPÍCÍ MARC CHAGALL
Měsíc, polapený v trní šípkového keře,
obstoupila zvěř
s lidskýma očima.
Bledá tvář koně
okusuje listí z větví noci.
Princezna Sabat
navštěvuje rozeklané domy
v modravých stínech
pravoslavných chrámů,
záludné stromy sypou
slepicím hebrejská písmena.
Zelená záře
objímá postavu nevěsty
na prahu svatebního lože.
Jehňátko rozsvěcí
stříbrný svícen v síni.
Z tmy vystupují tváře
proroků, dětí, andělů a zvířat.
Sváteční ryba
s vějířem místo ocasu
doprovází svým zpěvem
pláč harfy
krále Davida.
Tíseň tísní
Píseň písní.
V zahradě kozel
hraje na housličky
dívce,
ležící v květinách.
Ptactvo má křídla z listí,
nožičky z větví,
a pluje břichem vzhůru
nad střechou synagogy.
Milenci ve stavu bez tíže
mezi nebem a zemí
poletují tmou,
dlaně a ústa
se něžně dotýkají prsů
cirkusové krasojezdkyně.
Korálky z třešní,
květiny napadané v klíně.
Ovečky kolem hořícího keře.
Na stole vítr
listuje v knize Genesis.
Hraje na poloprázdnou láhev
židovské melodie.
Starozákonní nůž
prořízl na dvoře
temnotu hovězích kůží.
Flétna svítání
probouzí pohoří
a zapaluje požár dívčích vlasů.
Malíř spí
s kabátem pod hlavou
na kraji lesa.
Paleta
zvolna se mění
ve strop pařížské opery
a v barevná skla
v oknech katedrál.
POD DÁVNOU REKLAMOU CACAO ORION
Za širokými okny kavárny
se objevily začernalé mraky.
Krásná dívka se dívá,
jak ptactvo venku
trne ve větvích.
Zvonící lžička v šálku kávy
udává nový společenský tón.
Do porcelánových duší
dvou dříve narozených dam
v tu chvíli vstoupí slon.
Vzpomeňme tiše,
jak se k mrtvým sluší,
na zdvořilost a na bonton.
Oprýskaný stůl,
balancující
na jedné
noze,
žongluje s černou kávou
v černém šálku.
Krásná dívka si v časopise
prohlíží 60. léta.
Jsou znovu módní minišaty,
kostěné brýle, cigareta…
Ze staré nůše roste fíkovník,
z cd přehrávače zní gramofon,
a minulost je mrtvá růže
v láhvi plné vody
pod dávnou reklamou
Cacao Orion.
Z vitríny ve zdi hledí na hosty
vycpané hrdličky, datlové, sojky,
krkavci, sluky a kalousové ušatí,
a počítají skleněnýma očima
na mém talířku
drobečky po bábovce.
A krásná dívka,
hned jak zaplatí,
zmizí mi navždy ve Stromovce.
|
