na další stranu
Zdeněk Sosna
DĚLENO DVĚMA
Děleno dvěma - Nebe a Zem.
Ztracená ulice
se jménem Bezejmenná
vyláká blouznivce
do svých čtyř stěn.
Budoucnost němá.
Obloha strop
je mračny zakouřená
- poslední schod
a tlama rozšklebená
spolkne a vyvrhne tě ven.
Ach, šišatý svět
ta děvka pomatená.
Děleno dvěma - dělenec Teď.
Dělitel duše Vesmírem rozpůlená,
všeho je půl a poddíl - Naposled.
ZIMNÍ ROMANCE
Padá bílý sníh.
Nejedu na saních
- popíjím v putyce.
Až vyjdu ven do tmy,
před zraky měsíce
zářícího z černé plotny
obejmu sněhuláka.
Nadílka sněhu láká
být zase jako kluk.
No, to se lehce řekne.
Nikomu ani muk,
však já už dávno řek ne,
ještě coby chlapec.
Ty pořád nové sáně.
Já dával si je za pec
a sedával tam na ně.
O VĚTRU
O větru dá se říci,
když vane lehce,
že se mu nechce.
Však v silné vichřici
co říkat o větru.
Třeba i ve svetru,
hned utíkej se schovat.
Tu nespasí tě slova.
V PYTLI BLECH
Kam se kdo hrabe
na českou náturu.
Jen ať si trable
pan farář na kůru
s tím nahoře řeší.
Dole se dál hřeší
a Mamon na trůnu
o přepychu káže.
Zájmu se tu těší
nízké spory bleší
- a výše tvé gáže.
MUŽ JE CHLAP
Žena je jako studna.
Promrzlý na kost u dna
muž odevzdaně volá:
Už ti budu dělat vola.
VELKÁ LÁSKA
Touha se pohla v ní.
To ten pud pohlavní,
že touží po hlavni
- jinak též po pyji.
On ale popíjí
s popem a pop i jí.
Na jazyku sousto laská
- a to je ta velká láska.
HRDINA NAŠÍ DOBY
Má sto kilo váhy,
to je metrák masa.
Co se týče hlavy
zdá se, že melasa
tvoří její obsah.
Nasyp koni ovsa
a jak zase táhne.
To je náš hrdina.
Po uznání prahne,
však meta jediná
o kterou se snaží:
Svaly do svých paží.
POD JABLONÍ
Pod rozkvetlou jabloní
letos stejně, jako vloni
- já a Láďa sedáme.
Do hovoru se dáme
a jak slunko hřeje,
u třetího piva
o lecčems tu pře je.
Kos v koruně zpívá,
z květů bzučí včely,
které ještě na psa vloni
při kořalce vrčely.
Tak jsem napsal o nich
do Střípků salónních
a časopisu vědy.
Až přijdou na výzvědy,
Láďa to dosvědčí.
Je znalec o dost větší.
VOLEBNÍ
Do světa slavně vytrubuje,
jak obyčejné lidi má rád.
Však ví se, odkud vítr duje.
Jen o svůj břich se bude starat
až dá mu hlas tu každý Hujer.
Ve vaně utopený Marat.
ŠUPLÍK JOHNA HEBRONĚ
Kočka.
Kočku vidím.
Macka vidím.
Už ji nevidím.
|
