na další stranu
Zdeněk Sosna
MOJI ZLATÍ
V hospodě u piva
dokud ten mok teče,
čas rychle uplývá.
Zato pak se vleče,
když se domů vracím.
Hned za vraty zvracím
a žena truchlivá
čeká na mě s latí
i za větru u chlíva.
Kamarádi zlatí
bývám bit, jak žito.
Hotov jsem však žít to,
zas do šenku si dojít
- jen co žena půjde dojit.
CO JE VESMÍR
Vesmír je snad ta plastelina
z níž hněte ten, co tvoří.
A musel chvíli zadívat se jinam,
že jsou tu lidští tvoři.
DO NOVÉHO ROKU
Nebudu se věšet
ani se trávit.
Díra ve střeše,
to se dá spravit
a že mám už roky?
Co s tím můžu dělat.
Přec malými broky
nestřílí se z děla
a i když je žití
někdy samá boule,
pořád je k přežití.
S tou anebo s touhle,
avšak pozor, páni.
Kdo si plete ženu s laní
očarován jejím tělem
- často je pak z toho jelen.
VE TMĚ
Světlušky noci
si namlouvají stíny.
Jsou útlé v bocích
tančí jak baleríny
- mají mě v moci
jak muže ženské klíny.
Tma rodí tóny,
jež stříbřitě se třpytí.
Na nebi lampióny
do černé noci svítí
a pak měsíční záře
pronikne do polštáře.
Tak najednou se mění
můj spánek v čiré snění.
PROČ JE V NEBI KRÁSNĚ
V hospodě se dobře pije
a tak blaze ti je,
že se cítíš, jako v ráji.
Z toho se dá poznat jasně,
že je v nebi krásně,
protože tam výčep mají.
DOBRÁK OD KOSTI
Našinec, dobrák od kosti.
Toho když někdo pohostí,
dobře se nají, vyspí se
i na příště se domluví.
Pak, že rád bývá vyslyšen
všude tě pomluví,
neb to se rádo poslouchá.
Stud u něj ostrouhá
- holt už je takový.
Jak hrnec tlakový
syčí a vše v něm vře.
Že je tak nabručen,
tak na ženu jen řve,
však miluje své papuče.
Ačkoli - jsou to bačkory.
ŽENA TRPÍCÍ
Na pravém boku
spím lépe trochu.
Ale zas prý chrápu.
A tak ženu chápu,
že jinde klid hledá
- a spí u souseda.
|
