na další stranu
Zdeněk Sosna
OBYČEJNÝ PŘÍBĚH
Venku sníh a tuhé mrazy.
My v posteli oba nazí
pod dekou si hřejem kosti.
Ani z jara zpěvem kos ti
nenadělí tolik blaha
(říkám si, když na tě sahám).
Nejsem totiž jako Bláha.
Ten navzdory všem svým snahám
na tu starou udici
nevytáhne ani mřenku.
A od ženy prudící
nedostal už povolenku.
Chodí za ní Franta Okoun
tajně kanálem a stokou
- pak se chlubí v putyce.
Všichni z naší ulice
se tím dobře baví.
I sám Bláha třeba ví,
ale jakoby nic dělá.
Jeho žena bláhová
je už prostě taková.
Zrovna tu jde do kostela.
KOCOVINA
Báru potkal jsem v baru.
Teď tu s ní ležím potmě.
Však jen co bude po tmě
- ať neobleje pot mě.
KDO MAŽE, JEDE
Člověk je divný patron.
Dříve mu stačilo,
třeba se nebe mračilo,
že vylezl si na strom
a opatřil si k snědku
často i syrový kus masa.
To byl svět dávných předků.
Dnes člověk hlásá,
že ani modré z nebe
ke štěstí nestačí.
Tak na pilu se tlačí,
kdo maže, ten i jede
a čas jsou peníze.
To je to heslo dneška.
Však člověk neví, že
- vlastně tak život zmešká.
ŽIVOT JE K ŽITÍ
Řekl jsem svoji milované,
která se rozhodla mě opustit,
že to chce ona, ale já ne,
tak ať mi zkusí odpustit.
Že nenosím jí denně kytky,
že nedojídám po ní zbytky,
i všechno to, co ani nevím
a co je velkým proviněním.
Však moje milá nechce slyšet.
Prý už to se mnou nejde dál.
Skočil bych z mostu, nebo skal
- když já se ale bojím výšek.
BEZ BOHA
Že je tu taky pták
a že má křídla,
je tu i obloha.
To není jenom tak.
Nejen o misku jídla
- člověk i o Boha
měl by se zajímat.
Dřív, než si dají mat
pánové všeho tvorstva.
Pak zůstane jen ticho,
nebe a horstva.
A tuhé, najedené břicho.
BUĎ IN
Venku už se šeří.
Zatopit pod kotlem,
lahváče k večeři
a pak s tím trotlem,
který se ve mně budí
trávit celý večer.
Jeden by brečel.
A on ti řekne – buď in.
OČISTEC NA ZEMI
Život je očistec,
očistec na zemi.
Není to hlazení.
Jak těsná klec
je to zdejší bytí.
A ty v ní kleč,
však není-li zbytí,
promění se zcela.
Tak co třeba cela.
TĚŽKÝ SEN
Na konci tunelu
bliká už světlo.
Pak vidím tu Nellu.
Bože, proč Peklo.
ANDĚL
Anděl mi stojí za zády.
Ten pohled přes rameno.
Okamžik, ani nemá jméno
- jen on a já. Ze zahrady
tu oknem zlatě slunce září.
A to je celé, těch pár vět.
Co bych měl vyprávět.
- To musí se zažít.
ŠUPLÍK JOHNA HEBRONĚ
- Tobě ta nevěra nedá.
- To Běta, ne Věra nedá.
|
