na další stranu
Zdeněk Sosna
BEZ TÍŽE
Ve snu se třeba přihodí,
že najednou máš křídla.
Z těžkého jídla
jsou zase střevní příhody
a z pití bývá opice.
Zdá se, že v této optice
si člověk jen tak na sebe
sám přivolává potíže.
- A při pohledu na nebe,
ten vysněný stav bez tíže.
JÁDRO PUDLA
Kdekdo tu káže
o rodné hroudě.
Jako když uváže
psa ke své boudě
na těžký řetěz.
Tak se mi to jeví.
Ve světě peněz
kdo ti co sleví,
když brána za plevy
tu poctivost jen chudla.
- V tom je jádro pudla.
NÁVRAT
Ráno se budím
po noci do dne.
Ten pocit studí,
jak bych byl v hrobě
- ne ve své posteli.
Jen nebýt rušen.
Dokud se nevtělí
zpátky má duše.
TEN NA TŘI
Ve světě lidí
jen peníze platí.
I ten, kdo šidí
dobře se šatí
- to dělá člověka.
Jak se kdo obléká
a co vše mu patří
- to je, oč tu běží.
Člověk - tvor hovězí?
Myslím ten na tři.
VE ŠKOLE
Dokud se žije,
jde to, mí drazí.
Bytí jak zmije
neslyšně se plazí
- ani o tom nevíš.
Všichni jsme nazí.
Nikdo ne výš
a nikdo dole.
Žáci ve škole.
CESTOU DOMŮ
Cesta z putyky
je plná záhad.
Popíjet "U lípy"
a kolem ztichlých zahrad
se pak nocí vracet.
Do ruky klacek
pro všechny případy.
Nechat si zahrát
na břehu rybníka,
zcela bez přípravy
zdejším sborem žab.
Pozdravit vodníka.
A že je chlap,
ze staré vrby
(sucho už ho svrbí)
- radostně mě vítá.
Pomalu svítá
a měsíc bledne,
stejně, jak posledně.
Když stojím u vrat,
ještě jsem v ráži.
A musí teprv uzrát,
kdo že propil gáži.
MALÁ SMRT
Má smutná duše.
Přebývá v těle
z masa a kostí,
které ji hostí.
Pryč odtud nemůže.
Na stolku u postele
ke čtení dva snáře.
Když zhasnu, do polštáře
bytí se noří
a žiju jen ze snů.
Tak pro svět zesnu,
však zábrany se boří
a ven z mých útrob
opouští duše hnízdo.
Je v noci můj hrob,
to opuštěné místo.
ŠUPLÍK JOHNA HEBRONĚ
Puškine, Puškine,
kordy a pušky ne.
Tvoje zbraň, břitké slovo.
A to je nad olovo
i kulky z pistole.
Stačilo říci si:
Piš, vole..Piš, vole..
|
