na další stranu
Zdeněk Sosna
ČERNÁ RANNÍ KÁVA
Kohout tu kokrhá.
Až do peřin je slyšet.
Snění mi potrhá
- už padám z výšek
zpět na svůj kavalec.
Bílý den, černá káva.
- A těsná klec...
VE VLAKU
Cesta ve vlaku
příjemně ubíhá.
Ten pán v saku
pohledem uhýbá
- dal bych se do řeči.
Je tu i s rodinou.
Dítě ale brečí.
Chce něco na hraní.
K mámě se naklání
(ta polyká tabletku)
- a bere jí kabelku.
Ty malý zloději,
říkám si v duchu.
Něco je ve vzduchu.
O chvíli později:
On jí, Zdenku,
naši jízdenku
- říká žena muži
ukazujíc na syna.
Mně to však nevadí.
Jen ať se nasnídá.
I příběh z Nevady
třeba film vypráví.
Nač chodit do kina.
Stačí se vypravit
vlakem do Kolína.
VE VLEKU
Ve vleku událostí
sem a tam smýčen,
jak hadr na holi
- už dosti sklíčen,
propadám panice.
Jako když panice
čeká styk se ženou.
Hračky se seženou,
však v duši vánice
- a mraky se ženou...
POD KŮŽÍ
Mám tě pod kůží,
kam jen si sáhnu.
Jsi mou výztuží.
Z kůže se stáhnu
- jak dělají to hadi.
Je stejně svraštělá.
A doufám, že ti vadí...
ZIMA
Zima už hřímá.
Mráz třímá žezlo.
Smutno tu vlezlo
- místo mi zabírá.
A už se zadírá.
CESTA POSLEDNÍ
Ta cesta poslední
bude ta ze světa
- na to se spolehni.
Ze tmy tě dovede
tunelem do světla.
Člověk se ohlédne
a všechno vezdejší
vidí jak na dlani.
Jsou cesty vedlejší
- ty však teď na hlavní
dostáváš přednost.
Pak přejdeš most
a všechno zmizí.
Ten, kdo by vědět směl,
co právě zapomněl,
ten neunes by tíži
- co sám si naložil.
Třeba tak málo žil...
POUTAVÝ PŘÍBĚH
Viděl jsem ještěrku
u cesty ve štěrku.
Pak vběhla do trávy
- a já ji ztratil.
To kvůli potravy
asi tu lozí.
Když jsem se vrátil
- o ní to složil
při řezání dřeva.
Ještěrky třeba
rády moc nemají
takovou básničku.
Z toho se nenají.
- Teď vidím lasičku...
NA VELKÉM VOZE
Na půdě myši lomozí.
Spánek zavírá víčka.
Vědomí dohoří, jak svíčka
a Velký vůz mě povozí.
Ráno to hvězdné spřežení
mě dopraví až k procitnutí.
Ze všeho už jen pocit nutí
- si něco o tom zapsat.
Než to bdělý, stačím zaspat..
TO BERU
Není mi do zpěvu.
Jak stará bankovka
stažená z oběhu
cítím se, vážení.
Dal bych se do běhu.
V posledním tažení,
ještě přestat kulhat.
Však jsem na tom bídně.
Nač si tu lhát.
Tak jednou týdně
se na chvíli proberu.
A ještě říkám si: To beru..
ŠUPLÍK JOHNA HEBRONĚ
Manžel má manželku
- spíš jako útěrku.
Z pondělí k úterku
tak jednou za měsíc
vynechá hospodu.
Však stejně není nic.
Že vyjde do schodů
může si blahopřát.
A jen si blaho přát..
|
