Karel Sýs

MALÁ INVENTURA

Tato kniha vyšla s podporou poslance Evropského parlamentu Jiřího Maštálky

CO MÁM

MÁM HODINKY
Když spěchám, jdou rychleji.
Když přijdu pozdě, řeknu jen:
Podívejte se na ty mršky,
už mne zase zradily!
A ony mi odpustí a opravdu - ukážou o hodinu méně.

MÁM SCHRÁNKU NA DOPISY
Když přijde psaní, schránka cinkne,
jako když upadne zvoneček na porcelánovou podlahu.
Když je dopis větší, schránka mlaskne jako plachta, když se otře o stožár.
A já vím, že bezvětří konečně skončilo.

MÁM TAŠKU
Polyká věci větší, než je sama.
Právě tak spolkne ryba trojstěžník
a dámská rukavička ruku boxera.

MÁM AUTO
Když někam nechci, startér škytne a nikam se nejede.
Auto stojí u boudy, vrtí státní poznávací značkou a líže olej z misky.
A já si jdu číst do postele knížku
Ze života divokých Tater.

MÁM PRUHOVANÉ TRIČKO
Když ho svléknu, leží klidně přes židli.
Když ho natáhnu na prsa, rozpomene se na příliv a začne se vlnit.
Dýchám a příboj bije holou pěstí do skal.

MÁM OSTROV
Je přenosný.
Nosím ho obtočený kolem pasu.
Vypadá jako nafukovací pásek.
Když se mi zlíbí, nafouknu ho a moře mne vyvrhne na břeh.
Jsem trosečník uprostřed Prahy.
Pláž studí, ale já zůstanu suchý.
Je mi takové sucho, že vytáhnu z ostrova kolíček
a útesy, mysy, zálivy,
lesy, sopky, řeky, bažiny a strže se scvrknou.
Snadno přes ně přetáhnu košili.
A jdu zas po pevnině, suchozemec.
A nikdo by nevěřil,
že stačí několikrát vydechnout
a octnu se na Tajuplném ostrově.

MÁM SEŠIT
Rozevřu ho - ukážu divákům - je prázdný.
Zavřu ho, zamyslím se, a je plný písmen.
Mám sešit s dvojitým dnem.

MÁM KUFR
Je to skříň, viděná zmenšovacím sklem.
Uvnitř žije kartáček na zuby, kartáč na vlasy, kartáček na nehty a štětka na holení,
samé chlupaté a štětinaté věci,
které si pouštím k tělu.
Je to skříň plná ježků a divokých prasátek.
Zapomněl jsem říci: navrchu leží kapesník,
kdybych se rozhodl vztyčit kosatku.

MÁM OBRAZ
Garážuje v něm Laurin a pečuje o něj Klement.
Když je mi smutno, Laurin zavětří, nastartuje a odjede za rám.
Klement pláče: „Vidíš, ujel kvůli tobě.“
A tak se tvářím vesele.
Laurin & Klement se rozesměje.
Všecko je zase na svém místě.
Tenhle obraz prostě nesnáší slzy.

MÁM KOLO
Šlapu a mládnu.
než dojedu k Panskému rybníku, je mi čtrnáct.
Nevím, čí jsem.
Mám chromovanou duši.
Asfalt mlaská, silnice chňapá po galuskách a prská jako náplast
rvaná z chlupatého lýtka.
Drc - krajina se rozepne.
Všecko, co jsem miloval, se řine ven.

MÁM KALHOTY
Mají dvě nohavice, zip, poutka na pásek a dva páry kapes.
Jako ostatní kalhoty.
Ale něco mne mate: do suchých vklouznu snáz než horký nůž do sádla.
A když zmoknu, nemůžu se do nich ani trefit.
A když se trefím, ne a ne se dostat hloub.
Chodím v nich jako v ponožkách a vytírám podlahu.
Všichni mne chválí, že jsem pilný.
Jestli takhle zlobí i vaše kalhoty, dejte mi vědět.
Nezapomeňte, prosím, napsat do horního levého rohu heslo:
„Kalhoty.“

MÁM SEKYRKU
Nechá si poručit.
Naseká třísky tenké jako nudle.
Taky sirky a párátka.
Když potřebuju posekat něco většího, třeba porazit strom na lodní stěžeň, stačí říct: „Jsi jen taková prťavá sekyrka. Příliš malá, abys na takovýhle kmen stačila.“
A nestačím ji krotit, aby nevykácela les.

MÁM BOTY
Druhé nejkrásnější boty na světě.
Jiní lidé chodí v botách okopaných, odřených, sešlapaných, děravých, šmajdavých, bez tkaniček a s vyplazeným jazykem.
Já taky, jenže já to umím malebně.
Všude na světě se suší prádlo na balkónech, ale jen v Neapoli napadlo cestovatele, když spatřil vlajkoslávu krajek, spodniček a nočních košil: „Vidět Neapol a zemřít.“
Nejhezčí boty na světě nosí moje maminka.
Teď už mi nevaří snídani,
ale ještě docela nedávno
byly maminčiny boty první na nohou.

MÁM TUŽKU
Jednoho dne na ní naskákala tlačítka.
Vlastně tam možná byla už v obchodě, ale všiml jsem si jich teprve doma.
Zmáčknu H a tužka chápe, že po ní chci humoresku a napíše vtip.
Samozřejmě ne celý vtip, tak chytrá tužka se dosud nenarodila.
Jenom začne: „Znáte to, jak přijde pán k doktorovi...“
Zmáčknu P a tužka spustí: „Byl jednou jeden v jednom...“

CO BYCH CHTĚL

CHTĚL BYCH SE PROJET V KOČÁRKU
Kočárek pro dvojčata by mi stačil i dnes.
Přikryl bych se a ani nedutal, aby někoho nenapadlo nazdvihnout peřinku, jestli jsem kluk anebo holčička.
Když by maminka špitla: „Vzduch čistý,“ opatrně bych se posadil a hleděl, jak míjí dům za domem a jak za okny vaří a zpívají a smaží a hádají se a hned zas usmiřují,
a maminka by křikla: „Honem pod peřinku,“ a já bych hleděl do oblak, míjejí se pomalu jako ve filmu když promítač přibrzdí kotouč rukávem,
a čekal, až přeletí rorýs nebo stíhačka a nebe se najednou zatáhne a déšť zaútočí na slídu, kterou mi maminka rozevře před obličejem, jako kdyby stíhačky upustily vodu anebo rorýsi oklepali pot, protože létají nejrychleji a hodně se potí.
A pak by se obloha rozjasnila a zmodrala jako ryba vařená v octě, jako obálka s dopisem milované dívce, když vyhrne hedvábně modré bříško.

CHTĚL BYCH MÍT ČEPIČKU
jakou nosí sokoli, aby neviděli nic než kořist.
Nasadím si ji a uvidím oběd na stole, oběd, z něhož se kouří, napsanou knihu, knihu posypanou mákem písmenek, vyžehlené prádlo a oheň v kamnech...
Sundám ji a uvidím hromadu neoškrábaných brambor a běhající selátko a bledé listy papíru a studenou žehličku a nad prázdným uhlákem mi přejede po zádech mráz...
A stejně vím - díky čepičce -, že oběd lze uvařit, košili vyžehlit, kamna rozehřát a knihu napsat.

CHTĚL BYCH MÍT UBROUSEK PROSTŘI SE
Nechodil bych do jídelny ani do restaurace, ale do parku na zadní cestičku.
Prostřel bych si na trávníku a rozhlédl se a poručil si...
Proč tolik opatrnosti?
Aby se lidé nedivili, kdo se to tam v parku cpe a proč právě pod keřem a odkud bere tolik jídla bez kuchyně a bez ohně a bez kouře.
Aby nenakukovali do hlohů, jestli nepřehlédli sporák.
Ale kdo by uvěřil, že vařit se dá i bez hrnce, toho bych pozval. Možná dost brzy by kolem ubrousku sedělo celé město a pošlapalo trávníky a keře a záhony a kuchaři a restauratéři by žalem naskákali do jezírka.
Proto radši chodím s ubrouskem do parku na zadní cestičku a rozhlížím se, nežli si poručím: „Dnes si přeju račí polévku s ocásky, buvolí vejce, pečené hroší mládě, dvoudenní jepice na kyselo, Semtelův dort, a protože mne trochu škrábe v krku - horkostudenou limonádu. Na nemocnou mandli horkou a na zdravou ledovou.“

CHTĚL BYCH MÍT SKAFANDR NA PROCHÁZKU
Spokojil bych se i s viditelným.
Vyšel bych z domu a maminka by jako na vysvětlenou volala z okna: „A pozdravujte v souhvězdí Psa našeho Alíka.“ Sousedi by věřili, že ji omylem navštívili ufoni.
Kráčel bych dobře známým městem, jako bych je neznal, a lidé, co mne znají odmalička, by mne nepoznali, jako nepoznají proroka, který z nich vyšel, jako nepoznají klauna, který se mezi nimi narodil a dnes se vrátil s cirkusem.
Na všecko bych sahal, ale nic necítil, a oni by sahali na mne a nahmatali jen gumu a kapronové vlákno.
Mohl bych si lehnout do sněhu a okukovat město zespodu.
Mohl bych si lehnout do louže, do akvária, v kterém se prohánějí podpatky.
A rozeznal bych lípy a šeříky, ale nevnímal jejich vůni.
Plný stesku bych řekl zevlounům: „Už musím letět na Mars čistit kanály.“
A letěl bych za město a zakopal skafandr jako za války výsadkáři zakopávali padáky a oklikou bych se vrátil domů.
Maminka by volala z okna: „Nazdar, ufone,“ a já bych zezelenal jako mužík, brčálový studem, že chtěl utéci od závějí a louží, šeříků a lip...

ČÍM BYCH CHTĚL BÝT A ČÍM BYCH NECHTĚL BÝT

CHTĚL BYCH BÝT
rybou vystrkující hlavu z vody
věží vystrkující hlavu z města
stromem vystrkujícím hlavu z parku

NECHTĚL BYCH BÝT
zvířetem vystrkujícím tlapu z klece
otcem vystrkujícím dítě za dveře
dítětem vystrkujícím jazyk na nepřítele

CHTĚL BYCH BÝT
vodou kterou rozhrnuje vodoměrka
skálou kterou rozhrnuje krápník
rukou která rozhrnuje dívčí věnec

NECHTĚL BYCH BÝT
vodou zavírající se nad utopencem
kamenem zavírajícím se nad hrobem
věncem klesajícím na kámen

CHTĚL BYCH BÝT
vzduchem ve kterém se třepetá vážka
vzduchem ve kterém vlaje prapor
vzduchem ve kterém se chvěje kouř z lokomotivy

NECHTĚL BYCH BÝT
vzduchem ve kterém se válí dým ze spáleniště
vzduchem ve kterém vlaje prázdno po stromech
vzduchem ve kterém se chvěje výkřik

CHTĚL BYCH BÝT
nebem z něhož se sypou dárky
nebem naleštěným jako mosazný zvonek
nebem ovčincem

NECHTĚL BYCH BÝT
nebem které stehuje bombardér
nebem které páře výbuch
nebem které není obydlené

CHTĚL BYCH BÝT
slovem děkuji
slovem miláčku
slovem maminko

NECHTĚL BYCH BÝT
slovem proboha!
slovem ne!
slovem dnes naposled!

CHTĚL BYCH BÝT
telefonním sluchátkem v tvém uchu
náušnicí na které sedí papoušek
vázou do níž vkládáš na noc květiny
hrnečkem vař který ti vyteče na sukni
hrnečkem čaje který ti vypálí do patra cejch
jazykem zuřícím za tvými zuby
prstem který usnul v tvých vlasech
zipem který drží pohromadě tvoji pleť
stanovým kolíkem který tě víže k zemi
nehtem který zabloudil v tvém břiše
slinou která prší na náš polibek

NECHTĚL BYCH BÝT
okem nastraženým v zácloně
kánětem oslepeným čepičkou
nehtem ustřiženým za trest
papouškem štěbetajícím ve vatované kleci
hrnečkem popela
milostným zvířátkem v řetězech
čajem který vystydl bez pomoci
jazykem zoufale olizujícím zámek
slinou svrženou na stan v němž se milujeme

CO NENÁVIDÍM A CO MILUJI

NENÁVIDÍM
díru v botě když jdu na rande
lhostejný hrot šípu
tanec mezi shnilými vejci
poklepávání na náhrobní kameny
pětikoruny na niti
auta po havárii
zloděje soukromí
psaní dopisů na poště
povel: „Zhasněte ten lustr jednou ranou!“
tabulky Zavírat! Nezavírat! Neparkovat!
a Zde odložte doutník!
zpěv Bílé labutě
drobky v knihách
chůzi podle šipek
rajtky holínky háky a skoby
neotřesitelné víry
přikovaná telefonní sluchátka
provrtané lžíce
nábytek pobitý inventárními čísly
doplatky oplatky přeplatky a nedoplatky
nedbalky nedodělky a nedojedky
oteklé peněženky a tenké propisovačky
bicí hodiny po půlnoci
cirkuláře a cirkulárky
plstěné kroky v zádech
vůni krve a křivdy v nose
zem pod odvalenými kameny
střepy na zdech a srstnaté dráty
dráty napjaté ve výši kotníků
předtištěné osudy a rubriky „Co se nehodí škrtněte“
„Co se hodí vyryjte do historie HŮLKOVÝM PÍSMEM“
ohřívaná jídla kromě svíčkové
stáda na pastvě povinné četby
špuntovky se střelivem na provázku
slovo předválečný
pichlavá zápěstí šatnářek s jehelníčkem místo hodinek
příjmení napsaná před křestní jména
lano které se přetrhne vlastní vahou

MILUJI
přísně tajné nádivky
hostiny vysněné nad konzervou s boby
automaty s opocenými okny za deště
pečené kameny dvojitou kotletu Nelson nafoukané brambory
strakatý koláč slepici v polosmutku mohamedánskou roštěnou
Vilouškovo jaro Maruščiny hubinky Jidášovy uši
šabu-šabu risi e bisi čak-čak ledo medo
agar agar gogol-mogol
gado-gado pa pao fan
omáčku přenocující v hrnci
stříbrnou lžíci pana doktora Bílka
svah zmrzliny po kterém sáňkuje angína
velšskou stanici Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch
neboli Kostel sv. Marie u jezírka s lískovými keři poblíž vodního víru sv. Tysilia nedaleko červené jeskyně
ptáčka na hřbetě tlustokožce
Vánoce v červencovém lese
plovací vestu na suchém dně skříně
tropickou helmu v její horní poličce
mapy a atlasy v neznámých jazycích
ostrovy na které se nedostala barva
města která vypadla při korektuře
mapy nenavštívených planet
vzduch z jatek zápasící s kapesníčkem
cestu domů před polednem
- řízky a okurkový salát křičí o pomoc
příbory zvoní na poplach: „Jdeš pozdě!“
fotokomoru ráno když strýček venčí vývojku
dvoumotorová letadla zalykající se vedrem
činžáky jež stojí zády k sobě
jako Athos a Porthos šermující proti přesile
kuchaře co obracejí amolety holou rukou
elektrikáře co sahají na nahé dráty
a sotva se jim zježí čepice
stlaní po malých dětech
značky státní nivelace v pralese
nábytek tlačící se při malování do středu místnosti
- kredenc rozmlouvá se stolem
lednička čte zblízka hřbety knih
na něž jindy mžourá z kuchyně
pravidelný dech maminky a babičky
nejmenší noční hudbu
vzrušující knihy svázané do kůže aligátorů
ospalé kolibříky vázané v kůži lenochodů
lhostejné knihy v kůži hrochů
knihy zašité do beránčího rouna
omráčené příbory vyvržené na ubrus
Burianovy mamuty tištěné ofsetem
telefonování do Austrálie
- volám a kolem budky přeběhne klokan
horká chodidla protinožců
UFO letící za prací
strýčka Příhodu a jeho neteř Epizodu
obočí Charlie Chaplina zarostlé šlehačkou
mezírku mezi košem balónu a trávníkem
ve chvíli kdy se gravitace zakuckala
ústřici lapající po citrónu
kapsu do které se stulím
jako unavená ale zaťatá pěst

ČÍM JSEM

Píšťalkou bez duše
duší bez pláště
pláštěm bez deště
deštěm bez větru
větrem bez mlýna
mlýnem bez lína
línem bez bříška
bříškem bez struny
strunou bez smyčce
smyčcem bez koně
koněm bez sedla
sedlem bez hrušky
hruškou bez stopky
stopkou bez stovky
stovkou bez peněženky
peněženkou bez náprsní kapsy
kapsou bez pěsti
pěstí bez kapesníku
kapesníkem bez slzy
slzou bez pláče
pláčem bez utišení
tichem bez hluku
lomozem bez kladiva
kladivem bez nýtu
nýtem bez mýtu
mýtem bez pohádky
pohádkou bez babičky

CO NEMÁM

Nemám odvahu stárnout.
Bojím se černých šatů.
Nemám odvahu utéci s cirkusem.
Bojím se krmit tygry bez rukavic.
Nemám odvahu plavat mezi lekníny.
Bojím se že mne bahno stáhne za nohu.

Nemám brnění na srdci.
Nechci aby se srdce leklo jeho dunění.
Nemám šupiny na očích.
Nechci aby se oči polekaly
až šupiny spadnou.
Nemám nákoleníky.
Když musím klečet
chci aby to tlačilo.

Nemám důvěru v řeči.
Řeč se mluví
voda teče
a před řečmi a před tekoucí vodou neutečeš.
Nemám důvěru v mlčení.
Mlčení střílí ze zálohy.
Mlčení tasí pod kabátem.
Mlčení mučí uši.
Nemám důvěru v ticho.
Ticho léčí
ale písnička uzdravuje.
Tichu nevidíš na dno.
A kdoví
je-li ticho zticha dobrovolně!

Nemám vrbu
které bych mohl svěřit vše co nesmím říci.
Nemám magnetofon
na který bych mohl nahrát vše co umím říci.
Nemám kolem sebe tolik uší
aby se do nich vešlo všecko co chci říci.

NEMÁM
čas abych se vypsal
NEMÁM
čas abych se vyspal
NEMÁM
majetek abych ho sepsal
NEMÁM
nepřítele abych ho sepsul
NEMÁM
sud inkoustu abych ho vypsal
NEMÁM
les abych ho popsal
NEZNÁM
smrt abych ji zapsal
NEZNÁM
smrt abych ji zaspal

OBSAH

Co mám
Co bych chtěl
Čím bych chtěl být a čím bych nechtěl být
Co nenávidím a co miluji
Čím jsem
Co nemám

Ostatní tvorba Karla Sýse publikovaná v Divokém víně:
DV 130/2024: Manono
DV 129/2024: Jsem
DV 128/2023: Poněkud
DV 127/2023: Poslední podmazání
DV 126/2023: U studánky zas po roce
DV 125/2023: XXX
DV 124/2023: Jeden za druhým a další
DV 123/2023: Bosky
DV 122/2022: Z pramenů
DV 121/2022: 7. 6. 2021
DV 120/2022: Bez názvu
DV 119/2022: Lešení neruší krásu stavby a další
DV 118/2022: ***
DV 117/2022: ***
DV 116/2021: ***
DV 115/2021: ***
DV 114/2021: ***
DV 113/2021: Nepřijatý hovor a další
DV 112/2021: Ze sbírky Nepřijatý hovor
DV 111/2021: Ze sbírky Velká inventura
DV 110/2020: Pod stříškou restaurace U tří božích bojovníků a další
DV 109/2020: Břídil stát a další
DV 108/2020: Ze sbírky Velká inventura
DV 106/2020: Ze sbírky Velká inventura
DV 105/2020: 69, Předposlední vážné varování
DV 104/2019: Poselství o stavu húnie a další
DV 103/2019: Studánka v kosteleckých lukách a další
DV 102/2019: Stromovka
DV 101/2019: Vysoké kleště jara a další
DV 100/2019: +++ a další
DV 99/2019: xxx a další
DV 98/2018: +++ a další
DV 97/2018: +++
DV 96/2018: Transfúze a další
DV 95/2018: Neomítnuté básně
DV 94/2018: Útržky paragonu
DV 93/2018: Adresář, Před rozvodem? a další
DV 92/2017: Palmovka
DV 91/2017: Dilema, Studánka v kosteleckých lukách a další
DV 90/2017: Boží mlýny a další
DV 89/2017: Na skok v pekle a další
DV 88/2017: Konec nedostupnosti a další
DV 87/2017: To jsou ty paradoxy a další
DV 86/2016: Je, Spěch a další
DV 85/2016: 70. narozeniny a další
DV 84/2016: Co zbude ze svrženého anděla? a další
DV 83/2016: Slečně Apoleně Šenkýřové a další
DV 82/2016: Koleda, Nevím a další
DV 81/2016: Básně všeho druhu
DV 80/2015: Návrat nežádoucí a další
DV 79/2015: Jubileum a další
DV 78/2015: Jednorázové básně
DV 77/2015: Tajnost nad tajnost
DV 76/2015: Ekumenický záchranný pás a další
DV 75/2015: Venkovan k Jiřímu Ostermanovi a další
DV 74/2014: Má abeceda
DV 73/2014: Tolik, Bez cíle a další
DV 72/2014: Carpe diem a další
DV 71/2014: Elegie ke skopcům a další
DV 70/2014: A bude hůř, páni spisovatelé! a další
DV 69/2014: Úloha masa v dějinách
DV 68/2013: Nucený výsek krásy
DV 67/2013: Apokalypsa podle Joba
DV 66/2013: Jak se tam poznáme?
DV 65/2013: Krejcárek, Ani Ťuk a další
DV 64/2013: Touhy tříletých a další
DV 63/2013: Zmrzlá loď kapitána Flinta a další
DV 62/2012: Úryvky
DV 61/2012: Vzducholoď v parku
DV 60/2012: Apokalypsa podle Joba
DV 59/2012: Co dělat?, Inspirace a další
DV 58/2012: Když, Smrtelná lačnost a další
DV 56/2011: Operace 14. dubna - na sv. Vincence a další
DV 55/2011: Jednou tragédie jednou fraška a další
DV 54/2011: V případě potřeby pokračujte v životopisu na zvláštní papír a další
DV 53/2011: Do vlastních rukou, Zuřivý duben
DV 52/2011: Už bez názvu, Tam na konečné
DV 51/2011: Hle Paříž
DV 50/2010: Bez názvu, Ještě večer...
DV 49/2010: Malý a ještě menší pokrok a další
DV 48/2010: Písecké věže a vížky/výšky
DV 47/2010: Touha po tropech a další
DV 46/2010: Písecké věže a vísky a další
DV 45/2010: Záznam o milování s andělem
DV 44/2009: Pokolikáté už?, Bejvávalo dobře a další
DV 43/2009: Cesta do středu země a další
DV 42/2009: Hlad je cynický kuchař a další
DV 41/2009: Ještě nejsi na řadě a další
DV 40/2009: Jak nahoře tak i dole a další
DV 39/2009: Zimní spánek, Ledová sfinga
DV 38/2008: ***
DV 37/2008: Mys Dobré naděje, Epištola k Židům
DV 36/2008: Po roce v Kostelci a další
DV 35/2008: 24. dubna 2008
DV 34/2008: Měkký podbřišek Evropy a další
DV 32/2007: Být ještě naposledy kýmsi pochválen a další
DV 31/2007: Bejvávalo dobře, Nároží u Kořízků a další
DV 30/2007: Snít, Krejčího 4
DV 29/2007: Byla noc krásná májová
DV 28/2007: Co se stalo (V čekárně)
DV 27/2007: Díra zeleně, Velký vánoční masturbant
DV 26/2007: Co mi dává jaro
DV 25/2006: (Jak je sladká cestička…), Neurčitá zájmena a další
DV 24/2006: Spojité nádoby, Všeho s mírou a další
DV 23/2006: Záhadný recept, Právo veta a další
DV 22/2006: (Doznání Bez mučení…), (Účet přijde každému…) a další
DV 21/2006: (Všem(u) navzdory Proti všem…)
DV 20/2006: Všemu navzdory, Na prsty ode dna a další
DV 19/2005: Pravidlo mokré čtvrti, Co chci a další
DV 18/2005: Citová výchova, I. Něžné tušení a další
DV 17/2005: Eden zbitej z beden, Hůlka po babičce a další
DV 16/2005: Závada není na vašem přijímači
DV 15/2005: Voyer
DV 14/2005: Malá násobilka
DV 13/2004: Popěvky o víně, (Pnem se po sobě…)
DV 12/2004: Anamnéza, Smrt si ráda vykračuje po schodech a další
DV 11/2004: Apokalypsa podle Joba
DV 10/2004: Pozdě k ránu, Dům a další
DV 9/2004: Časovaná budoucnost, Levitace a další
DV 8/2004: (V noci mě opéká na rožni…), (Obletím polovinu země…) a další
DV 7/2003: Den bez tebe, Cestou z Ischie do Neapole a další
DV 6/2003: Klín klínem, (Postýlko prostři se…) a další
DV 5/2003: Žít, (Tam za řekou…) a další
DV 4/2003: Devatero božích jmen, Když tu nejsi a další
DV 2/2003: Propadlá vstupenka, Pozdě k ránu a další
DV 1/2002: Černé divadlo, Šestnáctiletí svůdníci na jezerní plovárně vpodvečer a další