na další stranu
Zdeněk Sosna
TŘI BRATŘI
V těle jedné mladé matky
udály se náhlé změny
Někdo řek by přímo zmatky
dodat však se k tomu patří
že to jenom světlo světa
spatřit měli by tři bratři
První nevěřícím Tomášem byl
neboť jenom tomu věřil
co sám viděl hmatem zkusil
popřípadě co si změřil.
Ten druhý byl jako Janek
Všechno plete pochyby má
proč prý zadkem není předek
příčinu má za následek
takže světlem jeho bytí
zůstávala tma
Třetí byl ten který věřil
že už jenom to že tu je
musí dílem býti toho
že nás něco přesahuje
Prostě bratři jak se patří
někdy ne a jindy v sporu.
Pojďme tedy poslechnout si
kousek jejich rozhovoru
Janek pochybovač:
Co si myslí moji bratři
o tom zdejším bytí
Zdálo se mi totiž dneska
že nás teprv čeká žití
Věřící:
Připomněla se ti bratře
tvoje čistá mysl
Ve všem ukryt bývá smysl
ani to co se ti zdá
nemůže být náhoda
Proto i já sdílím víru
že nás teprv čeká žití
na nějž někdo ušil míru
Tomáš nevěřící:
To je hloupost jako trám
Sám si lehce spočítám
že už nic tu krom nás není
A až bude po nás veta
zbude jenom tlení
Nikde není života
vše je jenom prázdnota
Věřící:
Tuším že jsme v těle matky
jejíž lásky čistota
přípravou je pouhou zatím
do pravého života
Zažijeme teprv věci
o kterých nic nevíme.
Uvnitř sebe kdesi
slyším ten hlas což vy ne?
Tomáš nevěřící:
Ten tvůj život jak sám říkáš
jak by mohl vůbec být
To by musel přece dávno
někdo se z něj navrátit
Nikdo tu však nikdy nebyl
ani nikdy nebude
A ten hlas o kterém mluvíš
je jenom tvým přeludem
Janek pochybovač:
Cos to říkal o mámě?
Žádná matka přece není
vždyť ji nikde nevidím
Což tu bratře žijem s bláznem
anebo zas jenom sním?
Věřící:
Vždyť je přece všude kolem
ať jsme kde jsme vždy jsme v ní
A když někdy mlčím s tichem
cítím její hlazení...
|
