Eduard Světlík

OD POLEDNÍHO K PŮLNOČNÍMU SLUNCI

V MODRÉ MEŠITĚ V ISTANBULU

Kopule mešity
je cirkusový stan
Vzdouvá se
na stožárech minaretů
Jak doma v předsíni
se přezouvám
a ty zakrýváš
nahou kůži zad
půjčeným šátkem
navzdor horoucímu létu

Zářivé koberce
a plno barev všude!
Nevcházíš stísněna
jak u nás do chrámu
Sedáš si na polštářek
Mlčíš Medituješ
O sobě O nás
I o řekách krve
co zatím tečou
v světě islámu

FOTOSTOP VE ŠPANĚLSKU

Náš zájezd
další katedrálu míjí
"Pět minut pauza!"
zvolá průvodce
A turisté
propadnou euforii
z uličky autobusu
soukají se
každý ten div
musí mít na fotce

Svět filtrovaný
čočkou aparátu
mi říká jenom málo
skoro nic
a tak si radši
beru na památku
vzpomínku na tvůj šepot
uvnitř chrámu
na drobivý a suchý
praskot svic

Při každém nastavení
clony, času
při každém přetočení
záběru
mi zmizí kousek světa
bez úžasu
pomine nálada
a schopnost chvíle
postihnout slovy
její nádheru

Těm kteří vše
musí mít na diácích
nechci nic ubrat
z turistických práv
Jen omlouvám
při všech španělských svatých
svůj odpor
k pětiminutovým pauzám

Služebník slov
Mizerný fotograf

SUR LE PONT…

Ten avignonský slavný most
doskákal jen do půli řeky
Potom si asi řekl "dost!"
a zůstal tak po všechny věky

Dalekou cestou znaveni
vítáme stolek, stín a colu
u papežského stavení
Jak dlouho jsme už vlastně spolu?

Láska je také most A čas
nemívá vždycky dobrou vůli
Nebude jednou jeden z nás
jak tady hledat druhou půli?

Cit podléhá vždy korozi
Kdo není papež ať se přizná
než manželství mu ohrozí
to velké avignonské schizma

SEVER PROTI JIHU

Do Janova
a do Pisy s šikmou věží
dojeli jsme autobusem
ještě svěží
Z Florencie
z Ravenny a Benátek
byl bych radši
co nejdříve nazpátek

Sicílie
Sardinie, Korsika
to už se nás
bohudíky netýká
Zjihlý
poznání si k srdci beru:
Jih - ten není pro mě
já lpím na Severu

Fjordy krásné
fjordy mé…

U MALÉ MOŘSKÉ VÍLY V KODANI

Když dovolíte povím vám
historku k zrodu toho díla:

Jednou jednomu sochaři
se mladá dívka zalíbila
Tančila v zdejším divadle
ta půvabná a křehká žena
a on ji toužil proměnit
v sen podle pana Andersena

Baletky prý se nestydí
nakonec žádná není malá
přesto však tahle jediná
být jeho modelkou se bála

Co s ní měl chudák udělat
když pouhá slova málo zmohou?
Musel ji nejdřív proměnit
v počestnou paní sochařovou


Severní moře

Když na moři leží mlha
(jak bych to měl říct)
marně oči namáháte
není vidět nic

Jestliže se mlha zvedne
(co bych povídal)
nebudete zas nic vidět
ale o moc dál!

NOC V TROMSø

Loď prodírá se
úzkým fjordem
vlny tříštíc
Má podávat se supper
dinner
nebo lunch?
Vždyť nad úžinou
v které kdysi
skončil křižník Tirpitz
půlnoční slunce
visí jako pomeranč

Most přenesl se
z břehu na břeh
skokem chrta
Křižujem jeho stín
jenž na hladinu pad
Něco se počítá
a něco zase škrtá
Nemáš mě ráda?
Máš mě ráda?
Mám tě rád!

POZDRAV

Nikomu už nenapíšu
z Tromso ani z Narviku
Těm co po tom nejvíc touží
došel pozdrav z parníku

Dvě známky jsou za šest korun
dva pohledy za dolar!
Nikomu už nenapíšu
nevím kde bych na to vzal!

PTÁCI

Na Špicberkách v době zahnízdění
poznáš horor jako z Hitchcocka
Racci v drzé hloubkaře se změní
přepadne tě bázeň divoká

Obrana je přesto jednoduchá:
zvedni paži vytvoř z prstu hrot
a budeš mít vedle svého ucha
dokonale funkční ptákosvod

Ejhle jak to na tom světě chodí
jak se hrůzné mění v laškovné:
do hromosvodu hrom neuhodí
do ptákosvodu pták neklovne

EROTICKÝ CESTOPIS

Tvé vlasy
jsou zpěněný hřeben vlny
co přede mnou běží
Skagerakem
Jak maják mi svítí
a cestu značí
v tom průlivu života
křivolakém

Tvé uši
jsou průsvitné lastury
V nich šumět chci
jako Baltské moře
a šeptat ti:
Vyslyš mě
Přijmi mě
Zkus ukrýt mě v sobě
jak v diaspoře

Tvé paže
jsou bělejší finské břízy
Jak rackové
ať mi naproti letí
až budu tě hledat
smutkem zkroušen
a hladově čekat
na objetí

Tvé prsy
jsou sopečné islandské pahorky
Jak sladce bych spával
na jejich úbočí
a budil se zalitý
lávou krve
jež na všechny smysly
útočí

Tvé boky
jsou ostré útesy špicberské
Ach jednou jen
otřít se o jejich kůži
a klesnout pak
do té bouřlivé úžiny
v níž tonout a utonout
chtějí muži

Tvá zákoutí
s rounem faerských oveček
jsou měkká
a hebká
a vřelá
Tak nech mě už
ulehnout v závětří
všech líbezných místeček
svého těla