Milena Fucimanová

JSOU TAKOVÉ ŽENY…

Jsou takové ženy co dozrávají v supermarketech
jak zimní jablka na parapetu
Nedočkavýma rukama
v sobě napění šťávu
která je naleptává
Z kotle hojnosti občas zasyčí pára
a poraní ženám tváře a rty
Nic je v tu chvíli nebolí
To až doma …až v noci
si nanášejí na bolavá místa mast
kvůli které je jejich mužové nemohou políbit

NIKDY JSEM NEBYLA…

Nikdy jsem nebyla Rebeka u studny
ale těch kýblů vody co jsem nanosila
Voda to neprozradí ona ne
není tu coby svědkyně

Je jenom pitná proti nepitné

Někdy se cítím jako lávka přes potok
krocená krok co krok
Ale častější jsou noci krásné tím že jsou
nikoli tím jak působí

STÁRNUTÍ

K čemu ruce? Abychom měli co strčit do rukavic
stejně jako nohy do fusaklí
(nejčastější dárky pro bábrle když se ani v OBI neví co by…)

Bože! Nejde o zimu
nejde o zkřehlé tělo
to můžu pořád ještě zahřát slivovicí
ať už se kolem varty motá kdokoli

Letos budu fotit schválně
digitálně
třeba závěj sněhu zválenou srnami

BEZ ODDECHU

Taková láska až z ní jazyk modrá!
Netopýr přes den spí
Okno mokvá a zařinčí

Chléb s máslem zespodu zelený
jak mladé žito

Mlází nerytmicky hřebelcuje větrům syny
a slunce vstává o půl čtvrté ráno podle vyšších dohod
a jedna z hvězd - nikdy předem nevíš která -
odpáře z cípu nit

zatne ji do stromu
a on se skácí proti všem zákonům přírody
a vykrvácí

DEN STÉKÁ JAKO MED…

Den stéká jako med
ale ke včelám je hluchý

Co na tom že v květinářství mají ještě otevřeno
Do sklenky od okurek táhle naprší

NEPLAČ…

Neplač To je to jediné co nesmíš
Stačí že déšť se oknům rouhá
a po klávesách žene veveřici

Zvíře je zděšené
a spustí do strun zbylé ořechy

Zrzavý menuet zní jako od Mozarta

DENNÍ MENU

V hospůdce U Nudle
menu za šestapadesát
Kačena divoká voní jak
viola da gamba
mastnými strunami
porcovaná

POLOŽILI MI NA TALÍŔ DVĚ HRUŠKY …

Položili mi na talíř dvě hrušky a řekli JEZ
Šťáva v nich cinká
jako řetízky harémových krasavic

( Jsou z naší zahrady letos se urodilo)

Chuť hrušek se prohýbá v bocích
rytmus tance je udolá na míse
a svlékne nožem

JAK V BRNÉ VRČÍ PSI

Jak boží mlýny
jako okaríny

Ulice zvaná Svah je vskutku nakloněná
jak zbrkle daný slib

Šla jsem tu s tebou a hádali jsme v kterém domě
by nám otevřeli a dali pít

Už se to nedovíme

Vrčení psů …hlubokým témbrem na zem kane
odporně napomádované

KDYBYCH…

Kdybych si měla vybrat píseň poslední
bude to o té huse divoké
strelené do boka
co tady svoje mladé zanechává

A potřebuji slyšet Neblázni Nedivoč
Vždyť jsi zdravá
A potřebuji s někým zajít do hospody
kde ještě dříve než si objednáš
nesou ti černé pivo Znají tvoje chutě

Je tady nakouřeno a hlučno
těsno jak ve šrajtofli
plné drobasů
co občas cinknou jeden o druhý
a zkouší tuš:
pro všechny na place

Ostatní tvorba Mileny Fucimanové publikovaná v Divokém víně:
DV 92/2017: Babybox
DV 45/2010: Topná sezona, Po návratu z cest a další
DV 44/2009: Čaj nepiju, Kontrapunkt a další
DV 26/2007: Vykradač kaplí, Rybáři
DV 22/2006: Ladění dešťů, Moře a další