na další stranu
Milena Fucimanová
ČAJ NEPIJU
Čaj nepiju
ale má přítelkyně kafču neholduje
a tak mi rituálně s přivřenými víčky
nasype do hrnku hrst lipového květu
Postřehnu: mezi lístky leží křehká mrtvá včela
co nezetlela
Jak vypít smrt?
Ten kdo se ptá neví o tom nic:
o jícnu - svícnu s vyceněným knotem
o rybáři co chytil starou botu
o rybce - slibce s rozmočeným hadrem slibu
o slově odporném jak dláto v oku srny
To všechno vypíjíme jaksepatří do dna
Tak nač se ptáme… teatrálně
KONTRAPUNKT
Své problémy nosíme jako kříže
Trochu je natřeseme na refýži
V tramvaji znenadání zazní:
Mateřské mléééko mandolíííny pil
Super Ty jo Ty vole a
Řekni mi řééékni čím se utráááápil
Batůžek ještě stačil vystoupit
Nicméně piercing v pupíku byl zkasírován
Velikým Revizorem
Ó, tempora! Ó, mores!
PŘEDJITŘNÍ
Naskočit do vlaku až na poslední chvíli
Hvizd předá vzkaz jak zrezivělé kolo kdesi u rybníka
Vlak vpadá do podzimu
Prorazí černou siluetu lišky v tmě na hraně lesa
Vzpomínka odjinud jak výraz: poplužní dvůr
Sedadla - až na jedno - s heknutím obsazena
Kupé z nás snímá vzorky DNA
Ta jáma po vyrvaném hlohu
vypadá z okna vlaku bezedná
UŽ PĚT LET
Už pět let nestůněš a nemáš bolesti
pět let jsi za vodou
plyneš jak ona: vzdalující se…dálný
Někdy jsi přítomen jak cukr v kávě
Ale ne cukr - kafe jsem si uvařila
Nemám co dodat
Nechtěj po mně slova
Zdálo se mi … bukvicemi se brodím
Pukají pod nohama jako švábi
z dávného dětství … žádná idyla
jsem neobutá …vlastně se ještě dlouho nenarodím
odkud se dívám?
odkdy vím že ten strom je buk?
Možná že ty už o tom nemáš pochyby
VZPOMENU
Zdá se že poezie má jiný rodokmen než báseň
Báseň je komoda koupená v bazaru
Do sklepa po zámecku vyklenutém
jsme - dávno tomu - házeli krmnou řepu
mnou hozená duněla jako D dur
Od tebe zazněl vždycky akord dim
Mohla bych pokračovat: není ten sklep není ani ten dům
Ten dvojí zápor nakonec dává plus:
A to je všechno Kdo slyší uslyší
A komu cinká na toho zbude věž
STYLIZAČNÍ
Do jaké hlíny mám zasadit ten strom
Té loňské? Letošní? Nebo až přespříští?
Podivná otázka. Přiznávám: stylizuji
když
domlouvám dracéně které se u mne nedaří
když
zalévám kapradinu - koketku z Magdaly
Neboť
řeč s květinou prý sluší každé ženě
když nablízku je muž
Co mu tím sděluje?
A na co myslí on?
Na gyros s příslibem bájného večeřadla
Na vůni nekvětin - drsnou a paličatou
kterou mám také já noc co noc na jazyku
KARETA SE VRACÍ ZPÁTKY DO MOŘE
Kareta se vrací zpátky do moře
když do sypké ouvertury písku
desítky želvích vajec zahrabala
S důvěrou
nikoli důvěrně
A co já? Kyblík v pískovišti
obrácen hore dnem
Ne nejsem oklamaná víc než ostatní
A pokud obraná pak jenom o maliny za plotem
S tím se dá žít:
Nebude letos marmeláda
Ale být karetou vrátím se do moře
|
