Pavel Drábek

Z pastvy

Za stádem zvoní zvonce
voní mateřídouškou
to opojně dobré
nemuset nic
čas měřit slunkem
které vychází
mezi kopci
kde ještě dá se
věřit lidem

Pulkrábkova bouda

Do šera nad rybníkem
měsíc vaří mlhu
od Pulkrábkovy boudy
vyplula loď
s ovíněným hastrmanem

Teď už mu to tu patří
napořád

Léto

Široko daleko
nikde nikdo

Jen dvě ponožky
přilepené v asfaltu
letní cesty

Podzimní

Jdu po chodníku
co na srdci
to na jazyku
mlčím

Pouť

Střelkou na jihovýchod
ukazuje
byť pochybný kompas
špunt
v poloprázdné láhvi
vína
a v příkopu u silnice
je tráva měkká
jako peřina

Sudy

Pomíjivá krása květů
plovoucích v bosé trávě
na kopci uváleném
sudy z nudy

Světobol

Nevím jak může pomoci
před bránou všeho světobolu
na Silvestra dopít
staré zásoby alkoholu

Ranní pohoda

Kdyby zubní pasta
na nohavici tepláků
byla jediný problém
vždycky bych ráno
strašně nadával

Ale můžu být klidný
a brát to s humorem
protože na nadávky
je v koupelně
příliš brzo

Živly

V přítmí sklepa
vyplula nad ránem
na hladinu skleničky
poslední pravda

Jsou jen čtyři živly
v tomto světě:
víno a ženy
ticho a smích

Procházka mezi sklepy

Dnešní noc si o to říká
každá si o to říká
a pak mě zahodí
nad ránem někam
jako by mě neznala
jako bych se neznal