na další stranu
Vladimír Stibor
Conquistadoři noci a jejich psi
/Výběr ze sbírky/
Motto
Až nebudeš svou madonu
hýčkat na klíně,
skončím i já s drezúrou;
slova dosvědčí nadšencům,
že volný pád
andělům strážným
zamotá hlavu,
sváže ruce lýčovým stehem.
Plechová panenka zamáčkne slzu.
Zahrada mučedníků
Věřím v nepotopitelnou noc,
Getsemanskou zahradu;
má nedomluvenou schůzku s obzorem.
Chrámová stráž klopýtá,
z čela stírá pot.
Klubko lan také nelze jen tak hodit k nohám.
V potoku Cedron stoupla voda.
...
Několik conquistadorů čekalo na rozkaz,
psi v patách obcházeli v rojnici
fíkové pole.
Opovážlivost
Zničím každou smrt,
vynesu ji za volnou kůži na krku
jako vlčata z posledního vrhu.
Opovážlivost čertovská:
Roznesu ji na kopytech.
....
První žoldáci věřili,
že Mrtvé moře,
dokud bylo ještě živé,
vyplivovalo na břeh růžové langusty,
proplouvalo
mezi domem smrti a domem radosti
na vratkém člunu
z nejdelších egyptských papyrových svitků.
Tsunami je šelma
z Nubijské pouště.
...
Rána na boku,
řekl,
není jen soutkou,
kudy se vracejí sedláci z půlnoční,
pomalu zarůstá krchovem.
Někdo se rozmáchne
a vytáhne ze země zlatou minci.
Příběhům se přitíží.
Té, která nečte básně
Říkají o ní:
Možná nečte vůbec nic,
jen zlatem ojíněné parte,
prohlíží sloupce čísel
jistých nestálic.
Proměnná je stále táž,
osmička vybočuje z řady,
ležatá snímá ze svůdnic
nekonečno malých taškařic.
Nakonec zkouška napoví,
zda největší čísla na levici
s těmi po pravé ruce kříže
vyčistí na počkání
vesnický rybník od sinic.
Návštěva nemocnice
Až slova
v ranní termice
usednou na lavičku
poblíž onkologie,
budou si třít nohu o nohu,
zatouží skvrny na slunci
zakrýt svým hábitem.
Budou křičet:
Běžecká trať není jen z tartanu,
tekutých písků,
ale na zádech nosívá
kubíky morfia.
Viděl jsem je plakat,
když už nemohli;
jiní šli kolem
a nezastavovali se;
psím vínem
nasákla bederní rouška
milenky Mefista.
Roznětka
Lakmusový papírek
z pečených brambor v popelu
otáčí s medailonkem kyseliny DNA
na kruhu nejvyšších hrnčířů.
Posvátnou hlínu nelze prodávat,
pouze darovat.
I na odlévání ptáků.
...
Nad místem,
kde se obzor začíná propadat,
nad námi roztahují křídla.
Posléze si vyžádají
podrobnou zprávu
o vlčí smečce,
zdolávající bez přestání
vysokohorská sedla
občasným vytím.
Hořící keře u cesty
vyloví z kouřové clony
meč s hlubokými zářezy.
Krev aby stékala.
Archa Noemova
V nejlepším se má skončit,
v nejlepším začít znovu.
Daleko od břehu vyložit
vracející se Archu Noemovu.
Připlula mezi prvními,
na stěžeň upletla plachty kosatky,
snídala s ptáky jitřními,
hrst peří hodila znovu do banky,
jež je kamenná i genová,
hlídá ji pověst svéhlavá,
rozdělují bolest mezi tamtamy.
Na přídi lana bělavá
spala jen s těmi, s nimiž se vyhrává
slunce z pálené hlíny mezi dunami.
30. října 2009
|
