|
na další stranu
Vladimír Stibor
LETNÍ DIVOŽENCE
A také neslevím,
víno nedoliji.
Raději rozpažím,
nezašlápnu minci na koleji.
Drhanou sítí z pavučin
omotám plachty kosatky,
posadím vzducholodě do mělčin,
uvěřím v trýzeň bakchantky.
Stála na mé straně,
skráně jí zešedly
pod rubínovým přehozem.
Na mezích divoké višně
posílala proti nebi pyšně;
sama se brodila úvozem.
PLÁŽOVÁ VZPOMÍNKA
Tiziánový anděl
mě držel za ruku,
zkoušel cukr a bič,
pak z opony vytrhával obrazy,
neboť její chvění
jej přivádělo v úžas.
Tancem rozdělil
písčitou pláž.
O NEPOTOPITELNÉ LODI
Věřím v loď,
která se napije ze slunce.
Schodištěm padá chrámový doprovod,
vklíní se mezi trestance.
Pokorně připustí:
I já jsem milovala mělčiny,
než nečekanou závratí
pochopí majákové hlubiny,
v nichž barakudy soumraku
napadají vykřičenou hospodu
zákazy pověšenými na bránu.
Toulavé vlny propadly karbanu,
vidině chytit bílou velrybu.
Tiskla se ke mně ještě na molu.
FRANTIŠEK TO PŘEKOUSNE... /FEJETON
Nevím, jaký má František chrup, ale když se směje, září jeho zuby víc než čerstvě napadlý sněhový prašan. Však o své špičáky, řezáky i pozlacené stoličky řádně pečuje. Možná má zuby lepší než medvěd grizzly, protože se svým, nejenom nahodilým, hostům chlubí, že všechno překousne.
Vlašské ořechy drtí svou spodní čelistí, lískové oříšky téměř jak slavná Marfuša z legendární pohádky Mrazík. A to není všechno. Překousne téměř všechno.
Úspěšně se prokousal dobou komunizmu, pak trochu s neslyšným skřípěním zubů překousl všelijaké nešvary nastupujícího kapitalismu v České kotlině, a zase byl jako ryba ve vodě.
"Mám přece v sobě židovskou krev, musím být chytrej," říkával a v očích mu pokaždé zajiskřily čertovské plamínky.
Však se také ve vší pohodě dopracoval důchodu. Jak by ne, když posledních pár let se zuby nehty držel místa šéfa pracovního úřadu. Pokaždé, když jsem ho nečekaně navštívil, byl na roztrhání, ale na své přátele si vždycky nějakou tu volnou hodinku vyšetřil. Sice poslední dva roky před odchodem na zasloužilý odpočinek trávil zdravotní neschopností a všelijakými schválenými fígly, až jednoho dne držel vytoužený důchodový výměr v ruce.
"Konečně začnu žít a užívat si!" a mával svým celoživotním glejtem nad hlavou.
"Vy mladí," častoval nás výhrůžkami, "jen si nemyslete, že se důchodu dožijete, když se věková hranice odchodu na odpočinek stále posouvá k nedohlednu. Dostal jsem vás." Smutně jsme mu přikyvovali, má téměř stoprocentní pravdu. Systém, který se pyšní stále se zvyšujícím počtem golfových hřišť, určitě docela lehkovážně zapomíná na budování škol i sociální sítě, což by nemělo být luxusem, ale základní lidskou jistotou.
František nejenom, že všechno překousne, ze všechno vybředne, aniž se u toho zadýchá, ale dokonce v poslední době se začíná zabývat vojenskou strategií.
"Každého vetřelce překousnu vejpůl, objeví-li se na zápraží mé chaloupky!" Horlil. Vzápětí se zamyslel, lehce a s uspokojením cvakl zuby o sebe a vyhrkl: "Už to mám! Až se objeví invaze Číňanů, a na to vezmi jed, že jich bude jako kobylek, zbavím se jich docela snadno. Ne abych bránil svůj dům jako ostatní, stejně bych neuspěl proti přesile, ale udělám to mnohem rafinovaněji.
Až se hordy nájezdníků přihrnou, otevřu dveře svého baráku, na druhé vybourám druhý východ i všechna okna a jako vojenský regulovčík rozpažím a budu jen vydávat pokyny, kudy se mají ubírat. A tak se stane, že projdou mým obydlím jako párek stěhovavých vlaštovek, aniž se u mne zastaví a zabydlí... A já o své bydlení ani klídek nepřijdu."
Musel jsem mu poblahopřát ke geniální myšlence.
Blahosklonně se usmál, olízl si své suché rty.
"Teď bychom si měli dát něco malého k zakousnutí."
Zapomněl jsem dodat, že František je vyhlášený gurmán, každé sousto vychutnává, nekouše, nehltá, prostě od hodiny by mohl dělat ochutnávače na hostině u Trimalchióna. František by klidně překousl, i kdyby ho pozvali jen na obyčejnou staročeskou zabíjačku, kde je pivo jako malvaz, kde se ovar třese na řeznickém válu a kde všichni sedí za stolem a špejlují jitrničky a jelítka a všem se dělají boule za ušima. Tehdy nikdo na nikoho nevrčí a neukazuje ani zuby. Kdyby se však toto povídání dostalo Františkovi do ruky a on se v něm poznal, bojím se, zda by to překousl a já vyvázl bez úhony.
|
