Vladimír Stibor

CO JSEM DLOUHO NEVĚDĚL

Na otázky lze položit žhavou dlaň
pak se sejít se všemi rybáři;
opakovaně k tůni nahánějí laň;
z oka jim vypadla, nečetla ve snáři,

že bludičky během tmy
mění šerpu i fialové monokly
od pádu na zem mezi ambity;
na stráni dělají drahoty;

šeptají Tady ještě ne,
zde bolest lehce proklouzne;
musíš jí přece jednou domluvit;

zpaměti naučit řídit pramice;
najíždějí na břeh, milují ohniště;
za jizvu uvnitř kdo se má omluvit?

Pokušení svatého Františka... /Fejeton

Františka mám upřímně rád už několik let, co jsme se poznali, i přesto, že jsem zpočátku jeho svět příliš nechápal. Během svého života vykonával nejrůznější profese, prožíval prapodivné pády i eskapády, dokonce bych ho podezříval i z nejroztodivnějších taškařic, kterými s radostí uváděl nejenom své přátele, ale i široké okolí v úžas a také ve zmatek.
Musím pokorně přiznat, že jinak byl a je František hlava otevřená. Vystudoval lehce dvě vysoké školy, mohl by být klidně od hodiny farářem a táhl by se za ním nespočet věrných oveček, aprobaci má na výklad lidských dějin i na katedru české literatury. Oblast, v níž se však absolutně nevyzná, patří do chovu zvířat. Jednou dostal dvě kočky, byl poučen, že se jim sypou každý den granule a že dostávají plnou misku mléka. Jenže milý přítel je tak trochu zapomněnka, jednou nekoupil včas kočičí pochutiny, podruhé mléko zkyslo a kocouří panstvo přece žádné patoky pít nebude. Tak se stalo, že během několika málo dnů domácí mazlíčci zmizeli za lepším k sousedům. Když se ho ptali, kde má trojbarevná koťata, nevěděl. „Snad jsou někde za stodolou,“ mávl rukou. A tím to bylo vyřešeno. Ale s Františkem z Assisi by si rozhodně padl do noty, protože poustevník a světec z apeninského poloostrova býval za mlada rovněž pěkný bohém a rošťák. Škoda vyprávět!
Nejvíce jsem se od něho přiučil, jakmile začal vykládat své historky o ženách. Jednu miloval; pak ho opustila, a tak na ženský svět zanevřel. V padesáti letech poprosil toho Nejvyššího, aby z něj sejmul smyslné žádosti i touhy – a kupodivu jeho přání bylo záhy vyslyšeno. „Ale nemysli si,“ říkával zvýšeným hlasem, „že se mi ženy přestaly líbit, jen lituji toho, že chodí do kostela většinou samé ošklivé a nevzhledné, tak jsem se už nejednou modlil za to, aby v nebi byly i nějaké ty krásné, co by oko i ruku potěšily.“
Před několika dny mě však překvapil dokonale. Manželka při návštěvě jeho staleté chaloupky s téměř kachlovou barokní pecí mu ukázala jelito v místech, kde záda nejenom ztrácejí své jméno, ale přecházejí zároveň i v nejkrásnější partie ženského těla. František rudl, potil se, nevěděl, kam s očima. Možná si v tom okamžiku přál, aby špatně viděl nebo aby to byl pouhopouhý april.
Záhy mi začal posílat poplašné zprávy e-mailovou poštou. „Nemysli si, že jsem jako chlap imunní. Vždyť ta Tvá choť má snad zadeček ještě hezčí než tvář.“ Ještě že se moje drahá polovička nedívala přes rameno na zářící obrazovku počítače.
Dokonce se svěřil se svým zážitkem i svému důvěrnému kamarádovi z Prahy. Reakce nenechala na sebe dlouho čekat. Dotyčný přítel použil tuto epizodu okamžitě do svého románu o svůdnosti a dominanci českých kurtizán i kněžek lásky.
„Víš,“ bránil se František, „já jsem svému Pražákovi vysvětloval a žádal jsem ho, aby text zjemnil a přizpůsobil i méně otrlejšímu čtenářstvu.“ Co jsem mohl dělat, pouze jsem pokrčil rameny.
Můj František je věru bohabojný člověk. Askeze ho přivedla ke gurmánství,
odříkání k rozkoši, šetrnost k velkorysosti. Zavítají-li k němu nečekaní hosté, a někdy se s nimi dveře netrhnou, nabízí na uvítanou domácí slivovičku, pivo z pátého schodu, které má v sobě dostatek křenu i správný říz, kávu s obrovskou sedlinou, speciální paštiku z rozemletých prasečích oušek, takže předkládaný pokrm je ještě vybranější než středověké laskominy ze slavičích jazýčků. Líbí se mi na něm bezelstná a přátelská bezprostřednost. Jeho smysl i vůle překonávat nástrahy i pokušení světa. Jen aby tomu všemu jednoho krásného dne nepodlehl. Ale co když podlehnout znamená současně i zvítězit? Nemusí se kráčet od jednoho velikého životního triumfu ke druhému, ale občas by to nebylo na škodu. Alespoň pro mnohé z nás.
Umínil jsem si, že se hned, jakmile se naskytne vhodná příležitost, na to Františka zeptám. Pokušení je horší než špatně maskovaná zvědavost. Jen nevím a trnu očekáváním, čím mě překvapí příště.

Ostatní tvorba Vladimíra Stibora publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: O poušti
DV 98/2018: Noční rozmluva
DV 97/2018: Přísaha a další
DV 96/2018: Svítání u řeky Váh a další
DV 95/2018: Řekněte, jak to bylo a další
DV 94/2018: Když mluvím sám se sebou o tobě a další
DV 93/2018: O hoře úsvitu a další
DV 92/2017: Nedělní sonet aneb báseň pro Áju a další
DV 91/2017: Poslední srpnové lásce a další
DV 90/2017: Mé milované a další
DV 89/2017: Sonet věnovaný Františce a další
DV 87/2017: Nejkrásnější semetrika a další
DV 86/2016: Vzpomínky mořských vlků a další
DV 85/2016: Pouštní modlitba a další
DV 83/2016: Slza věčného světla a další
DV 82/2016: Vzpomínka na poušť a další
DV 81/2016: Zpráva, Než ustrnou a další
DV 80/2015: Neznámé lvici a další
DV 79/2015: Kniha polibků a další
DV 78/2015: O výměně a další
DV 77/2015: Báseň o návštěvě cukrárny a další
DV 76/2015: O dívce, která skočila a další
DV 75/2015: O jezerních očích a další
DV 74/2014: Vášeň, Jestli a další
DV 73/2014: Modlitba, Druhé pokračování
DV 72/2014: Tma, co se rozdává a další
DV 71/2014: Ranní sen a další
DV 70/2014: Čas, v němž se rozlévá očekávání a další
DV 69/2014: Tobě, Nejstarší lásce a další
DV 68/2013: Pohlazení, Sluneční stíny a další
DV 67/2013: Prosím si dva lístky a další
DV 66/2013: Na břehu a další
DV 65/2013: Co mi řekl táta o svém dětství a další
DV 64/2013: Tobě, Vzducholodě a další
DV 63/2013: Co jsem ještě nepřiznal a další
DV 62/2012: Před operací a další
DV 61/2012: Proměnná, Snídaně u ohně a další
DV 60/2012: Jeden z posledních úsvitů a další
DV 59/2012: Ohniště, Plavba noční úžinou a další
DV 58/2012: Charónova žena a další
DV 57/2012: PF 2012, Novoroční sonet
DV 56/2011: Charónova žena a další
DV 55/2011: Van Gogh v údolí se stromy a další
DV 54/2011: Co jsem ještě nepřiznal. Týden bláznů a další
DV 53/2011: Bylinkářství, Drsný bůh a další
DV 52/2011: Potápka, Pouta a další
DV 51/2011: Čertovská sudička a další
DV 50/2010: Viole Fischerové a další
DV 49/2010: Zátoka Sargasového moře a další
DV 48/2010: Chrpy
DV 47/2010: Letní divožence a další
DV 46/2010: Příští přání a další
DV 45/2010: První lednové ráno a další
DV 44/2009: Conquistadoři noci a jejich psi (výběr ze sbírky)
DV 41/2009: Čekání na odpověď a další
DV 103/2019: Jediné pohlazení, Tři otázky a další
DV 102/2019: O zdi před námi a další
DV 101/2019: Co bych ještě chtěl a další
DV 100/2019: O Hoře úsvitu a další