Břetislav Kotyza

VLADIMÍRU HOLANOVI

Chtěl jsi říct když
…ptala se tě mladá dívka
co je poezie
že ten kdo nemá co by daroval
musí zpívat…

Co říci dívce když ona
ví co je poezie
a já stále hledám
pro plnost jejího boku
jména ze žaltáře
Když ona
tuší jak chtěl bych s ní spát
a jen písní smím milovat

MOŘE

Moře jsem nikdy předtím neviděl
Proč taky?
Kulatá záda našich kopců znám nazpaměť
znám nazpaměť skládanky horizontů lesa
a stačilo mi doposud
znát svoji nejkratší cestu domů
Když ale moře
poprvé přede mnou zdvihlo temnou desku
a já stál hluboko pod ní
jako kdysi pod deskou kuchyňského stolu
viděl jsem vyplouvat a znova mizet v písku
lodě všech Kryštofů Kolumbů

A dodnes mi
dávno doma
sládne sůl na jazyku

HOLUBI

letěli holubi letěli hejnem širokým
já záviděl tak záviděl ztěžklý osudem
letěli holubi divocí kruhem širokým
já táhl se špínou výmoly údělem
vezměte sebou vezměte holubi
na chvíli jen jen chvíle míjením
člověka co mává tu pažemi bez křídel
toužením

ŽIDLE

židle přirůstá mi k zadku
bezbolesti vrzání
než dopsal jsem
hrstičku slov řádku
srostli jsme v jedno
čekáním
na Mistra Wang Wej až
dopije své víno
zda pošle mi židli
třinácte stoletími
krabicí supermarketu

MAŽORETKY

...chyť-te broukaá chyť-te broukaá…
Dechovka loudí u čety mažoretek
nedělním náměstím dvou svatých ševců
Děvčata svítí bílými sukénkami
a červenou uniformou
armády Mléko a Krev
Uniformou pro jediný boj
kdy ruce vkládám za hlavu
pro jediný boj
kdy muži podléhají bez reptání
a zemdleni
vstávají k novému životu
To všechno vědí tatíci
úsměvem pod vousy
to všechno vidí nadosah
v obráceném dalekohledu
To všechno vědí ženské
když rovnají příbory k talířům
svátečního oběda
a s úsměvem Mony Lisy
lehounce poposedávají
okrajem zarudlého otomanu
To všechno ženy vidí ubíhat pozpátku
v pochroumaném dívčím krasohledu
Jen děti nevědí nic o zemdlenosti
dívají se dopředu i vzad současně
rámusí bez zábran svou vlastní vřavu
jako by každý den byl první
byl poslední
Jedinečný
To všechno vidím společně s ostatními
nedělním polednem promenádního koncertu
to všechno vím
v červnovém parnu před bouří
Mažoretky blýskají lesklými hůlkami
podobny ročním hříbatům
s bílými podkolenkami
a já opouštím krásnou vyhlídku
kde lze zahlédnout
údolí růžových vrchů
kde lze domýšlet
vlněním oblaků bílých sukének
kde lze tušit nejstarší mystéria Eleuzíny
Mystéria zrodu

Ostatní tvorba Břetislava Kotyzy publikovaná v Divokém víně:
DV 92/2017: Událost
DV 56/2011: Zpráva o jabléčkách a další
DV 54/2011: Krajina, Bez jména, Město
DV 51/2011: Veršíků pár a další
DV 50/2010: Zase mi kdosi a další
DV 49/2010: Domina femini, Báseň o malíři
DV 48/2010: Sonet o vlaštovkách a další
DV 47/2010: Dle starých mistrů, Mluvka
DV 46/2010: Oldřichu Mikuláškovi
DV 45/2010: Ještě ke Karlu Hynku Máchovi a další
DV 44/2009: Že chtěl jsi, Okna
DV 42/2009: Co říci k básni jiné, než své a další
DV 40/2009: Ubíhání, Vyzvání k tanci a další
DV 39/2009: Koleda, Krajina s figurkou a další
DV 38/2008: Prozatím, Zda, Ty a další
DV 102/2019: Panenská jablíčka a další