na další stranu
Břetislav Kotyza
PROZATÍM
- nemiluji tebe miluji To -
řev sprejera
průchodem záchodku ku věčnosti
ochrany před početím
galerie obecnosti
Nažer se spratku ženského genitálu
až ke zvracení nažer se masa v mase
než spláchne tě
do půli úst
Prozatím
A žádám vrátit verš!
Lhostejný stejně jako ty
ale lépe než ty říct - miluji To -
neumím
ZDA
Zda Bůh
byl a je
muž či žena
zda šprndou kšíruje
tělo své bez těla
zda slípky nebo tanga
řežou jej v rozkrok
a flusá kolem sebe
bez pardonu
zda to či ono
naprosto mimo mísu
Dokonalostí svojí
vidím jej ženou
nejblíže božímu dílu
tajemstvím kultu plození
Matriarchátu
Nedokonalostí svou
vidím jej mužem
tušením bez konce touhy
a nekončícím rozsévačem
Patriarchátu
V sobě hledal jsem
našel v tobě
zlomek obrazu
Zda muž či žena?
Na zemi pod obojí
Pode trojí na nebi
V pekle beze jména
TY
Ty se svojí stále novou hlavou
a sterými hadříky k převlékání
jaký že pro dnešek přehráváš kus?
Jako bys holka nevěděla
že miluji jen tvoji nahou kůži
a vůní lehce navinulých meruněk
když setká se tvé ženství
se zarputilostí dobyvatele
Čí lebku svírá Hamlet
v otázce zapomnění
zda měl či neměl
přítel z dětství pleš?
Až padnu na ústa
stůj opodál
trochu stranou
nechť příliš tě nezkrvavím
Nepotřísním
tvůj vybraný vkus
PROTI ZDI
Čůral jsem proti zdi
až k první krvi
chlístal moč
Čekali zpovzdálí
kamenní voyeuři
poslední kapkou až uskřípnu zip
až dokončím výstup Pierota
Zda vepíši sloku
zda vzepnu se a překročím stín
počůraných bot
VRABČINY
Já nikdy neuměl jen tak
jako moji kamarádi
plivat skrz mezírky zubů
Nikdy jsem nedoved a
nesložím doktorát
čůrat kornoutem dlaně
Jak záviděl mistrům ulice
zkoušel to nastokrát
hvízdání pikolou prstů
Dlouho chlapečku dlouho
nejmenší na konci řady
trvalo pochopit
- dosud se červenáš -
Doutnají horce
pelíšky zválené
vysokou travou
Tehdy přihořívá
Klubou se
vrabčí slůvka
KŘEPELKY
Jako křepelky v obilí
klesají v kolenou mladá děvčata
a s flétnou
k ústům zalomenou
prchají k nebesům
můj bože tak vysoko
tak blízko k blankytu
Pryč jen pryč od starých psů
co chvostem smilní podobojí
a vášeň drolí do kafe
Než hlínu v mordě přežvýkají
veršem básníka
AIR MAIL
Letecká pošta
pozvánka beztížnosti
hvízdá J. Jet
Zadýchán letím
jak přál jsem si vždycky
známka dopisu olíznuta
ústy přisátý na adrese
Nedočkavostí letím
co nového na nebi
zda potkám anděla
nahoře bez
Co nového na zemi
zda anděl
se mnou To udělá
Air Mail Par Avion
slova zaklínání
TO VÍM
- Kristková je piča -
prosté sdělení anonyma
Chtěl bych se mnou jmenovat
Kristková
přijímat hold
základnímu fenoménu života
vyznamenání krásy a potřebnosti
vědomím že
dítě se v chlapce mění
chlapec v muže Muž v samce
Kamarádka dětských her
malá žena
labyrintem estrogenů
navždy odcizena
Zůstal jsem na pískovišti sám
samotný i když spolu
Kristková je
Zaplať Pánbůh
to vím
A SMÍM
já smočil své mužství
krví Gorgóny
a smím tě milovat
Vyzbrojen ke smrti spíše
než ku početí
bezpočtu vzývat ženský klín
bezpočtu proklínat
Ztracený od chlapectví
kapkou krve
Vím
a chci tě milovat?
ZÁTIŠÍ
- bude pršet -
říkávala máma
a zdáli houkal vlak
já však slyšel
volat parník
a déšť
déšť voněl
voněl po ženách
ZAHLÉDNU
Zahlédnu okamžikem
vlastního nádechu a výdechu
vždy znova zaslechnu
prudkosti nadechnutí svist
Biograf dnů vítr co míjí mne
nepolapen
VLAŠTOVKY
Celé léto
křičely vlaštovky do mých oken
- pozítří pozítří odlétáme -
Což o to
chtělo by se a jak
ale naši neumí tak vysoko
a potom
u nás říkáme
Afrika
teplému dolíku pod peřinou
SKIZZA
Všechny časoměrné strojky
přesýpací písky nanosekund
nejsou vždy stejného výsledku cifry
v okamžiku měření oběhu Slunce
greenwichskému času
moskovskovo vremja
či zvonkohry pražské Lorety
Každý z nich podle svého plotu
záhybem pěšiny součtu množin
Jedno jen jediné kohoutí kokrhání
nabízí pokaždé znova šanci
zahlédnout skulinou
zakřiveného časoprostoru
čísi nadechnutí k výkřiku
vteřinku zaváhání
OTISKY
návějí prachu otisky šlépějí
stopy kdys pyšných soch
co kráčejí v nás bez tázání
časomírou vlastní určeny
narozeni zvonkohrou
umíráčku klinkání
žentouru plevy hrudky hlíny
míšeny solí potu
chléb náš to vezdejší
dej nám i dnes, ó Pane
a odpusť nevěřím
OPOČNO
…závany vůně odkudsi
brambor pečení a
štiplavý dým pálené natě
Paraván mlhy ranní
rousané štrapácení
alejí stromů soutokem cest
Za okny rychlíku 805
biograf běží pozpátku
Básníci nevyřčení
kolik že zůstalo pod kůží
zářivě chladných dnů?
KONĚ
Vracím se
k výběhům a stájím hřebčína
kde jméno žízně
hovoří o napájení
kde jméno země a vody
Morava Magna
šeptáno jazykem vědmy
Vracím se ke koním
abych znova zůstavil
měřítko nahé dokonalosti
Vracím se k sobě
abych olepil slámou
pravoúhlé myšlení
technické zběsilosti
když koně
velkým a klidným okem
pozorují příchozí když já
krajícem chleba napůl
rozmlouvám s hříbaty
Vracím se ke koním
Princeznu tatárskou
slyšel jsem zpívat
klapotem podkov
postrojů cinkáním
DRYSICE NA HANÉ
- vezmi si bochto Slávine -
Babička měřila všem dětem stejně
ale uzlíky prstů
laskala jen korále růžence
Ostýchal jsem se
drobné, mlčenlivé ženy
šátek hluboko do čela
Její podobu nepamatuji
Pamatuji však dodnes
Stínem průjezdu mlatevny
chvěly se poledním žárem
zlaté pruty
Pamatuji dodnes
tak snadno barvily prsty krví
ostřiny plechu
klempířské nářadí po dědovi
Dřevěnou lokálku jsem měl nejraděj
Slibovala klukovské netrpělivosti
všechno bude všechno bude
a já nespouštěl oči z bílých podkolenek
u okna sousedního kupé
DOVĚTEK
toliko ticho žádám sobě
tišší blikání hvězd
signálů vzkazy šifrované
abecedou morseovou
ticho tišší mlčení hvězd
žádám sobě mzdou
andělů ztracených šepoty
toliko vzývám ozvěnou
DOTEKY
Dotkni láskou se
ženy
vystoupí dítě
s křikem a otázkami
Čím dotýkáš se mne
že vstoupit tiše chci zpět
nejtišeji beze jména
nechávaje sebe sama
přede dveřmi pokorou
Otázkou nevyřčenou
Otázkou k nevyřčení
DLOUHÁ ZIMA
Zima je dlouhá dlouhá příliš
krabice od bot vydala
poslední ptačí zob
I v sýpce srdce hledám marně
marně pár vlídných slov
Plížím se domovem
od ranní tmy do setmění
od setmění do tmy podél stěn
Ptačího zobu hrst na dně klování
přivábí snad
ptačí klauny k představení
Vymrzlé šapitó beze střechy
Zima je dlouhá dlouhá příliš
K nepřečkání
A PTÁCI PROČ
…neptají se zda smí
zobat z cizího stolu
a ptáci proč
nepřijmou ruku podanou
plného krmítka
výměnou za létání
za právo zemřít
prudkostí letu
Z očí do očí mlčky
bez doteku
|
