| na další stranu Břetislav Kotyza
 ŽE CHTĚL JSI 
znamenalo vždykaždé vyloučení ze stáda
 rychlou či pomalou smrt
 ale ty básníku
 hledaje samoty uprostřed davu
 uprostřed davu hledaje sebe
 posíláš marně své listy
 žádaje odpuštění u sudičů
 prose rychlou smrt od kata
 není zde nikoho kdo chtěl by číst
 důvody tvého pochybení
 kdo chtěl by znát cokoliv
 kdo vzdal by se podívané
 stahování kůže za živa
 že chtěj jsi psát jenom psát
 až k uzalknutí chtěl jsi milovat
 OKNA 
dlouhými prsty chvějivýmipřes okenní parapet
 mezírky žaluzie
 míchá slunce kávu
 horkou a sladkou kávu
 v šálku porcelánu
 na stole mého domova
 v posledním patře do nebe
 věže Babylónie
 stává se že někdy zrána
 slunce neprostrčí drápky
 přes okenní parapet
 mezírky žaluzie
 vynechá
 snad zapomene na svoji kávu
 na stole mého domova
 v posledním patře do nebe
 věže Babylónie
 pak míchám slunci i sobě
 horkou a sladkou kávu
 v šálku porcelánu
 dokud nevystydne a
 pachutí nezhořkne
 na stole mého domova
 v posledním patře do nebe
 věže Babylónie
 |