Tomáš Hřivnáč

GALERIE

01. Někdo někomu
02. Na stopě - On The Scent
03. Na pravém boku
04. Na povrchu - On The Surface
05. Možnost - Possibility
06. Jinde - Elsewhere
07. Hlasy - Voices
08. Bokem (2006) - suchá jehla
09. Čekám - I Am Waiting
10. Diana II.
11. Dívka na koni
12. Dočteno - Read Up
13. Druhý pokus (2006) - sucha jehla
14. Druhý způsob
15. Předěl - Dividing Line
16. Skončit
17. Stačí
18. Teď a tady
19. Tři hodiny
20. Tyto ruce
21. U sebe II. - About II.
22. Uhýbat
23. V kout2 - In The Corner
24. V kruhu I. - In Circle I.
25. V noci - At Night
26. V zádech
27. Ve stínu - In The Shadow
28. Věřit
29. Veselo E. A.
30. Z daleka
31. Z koně
32. Z kopce
33. Z obou stran - From both sides
34. Za zády
35. Zblízka - Closely
36. Ze skály
37. Ztracené II.
38. Zvedám se

obr. 1

náhled 1. obrázku

obr. 2

náhled 2. obrázku

obr. 3

náhled 3. obrázku

obr. 4

náhled 4. obrázku

obr. 5

náhled 5. obrázku

obr. 6

náhled 6. obrázku

obr. 7

náhled 7. obrázku

obr. 8

náhled 8. obrázku

obr. 9

náhled 9. obrázku

obr. 10

náhled 10. obrázku

Galerie obsahuje celkem 38 obrázků.
1-10   11-20   21-30   31-38  

* * *

1. obrázek

Narozen 1.11. 1959 v Praze. Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze (1979). Od roku 1999 je členem „Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR“. Věnuje se především volné grafice, nejčastěji suché jehle. Stejně tak se vysloví často v lehkém akvarelu a společným jmenovatelem prací je smysl pro kresbu a její možnosti. Jeho světem je svět ženy a poetiky, která ji obklopuje a utváří. Grafické listy jsou jakoby záznamem okamžiků, v nichž se projeví záblesk akce, situace, gesta. I samotné názvy děl naznačují okamžitost a torzovitost situací (Naposled, Uhýbat, Stranou, Mimo aj.). Směrem k abstraktnosti míří jeho grafiky tam, kde opouští i tvář a konkrétnost osobnosti, aby zbyla jen linka, tvar a tomu odpovídající napětí.


1999 - člen SČUG HOLLAR - (Sdružení českých umělců grafiků)

ceny:
1997 - „Velký diplom za grafiku“ na 8. mezinárodním bienále festivalu portrétu v kresbě a grafice,Tuzla, - Bosna a Hercegovina
2000 – „Cena diváka“ soutěže „Grafika roku 1999“, Staroměstská radnice, Praha – Č R
2001 – „Zvláštní cena poroty na 4. grafickém bienale suché jehly, Městská gelerie v Užici - Jugoslávie
2002 – „Cena Masarykovy akademie umění“, Praha - ČR
2006 – „Cena diváka“ soutěže „Grafika roku 2005“, Clam - Gallasův palác, Praha - ČR



e-mail : tomashrivnac@centrum.cz
www.glf.cz , www.justinrobertgalleries.com, www.galerie2002.cz


Tomáš Hřivnáč je výtvarník poněkud nezařaditelný – je to solitérní umělec,
který důvěřuje spíše svému citu a našeptávajícímu podvědomí, než povrchním a
proměnlivým módním tendencím.

Tomáš Hřivnáč má za sebou celou řadu samostatných či skupinových výstav u nás i
v zahraničí. Jeho doménou jsou ženy, které pak v aktu nechává v nejrůznějších
vypjatých, krkolomných či schoulených pózách s obdivuhodnou invencí nekonečně
variovat. Je především grafikem a mistrem suché jehly případně mezzotinty, ale
také občasným náruživým malířem mokré olejové barvy. Přes zobrazenou a tajemnou
rituální řeč těla je ve svém zpracování spíše tradicionalistou či lépe řečeno
realistou. Jeho obnažené figury mají totiž proporce žen jaké známe, máme či
potkáváme snad každý den. Tomášovy grafiky jsou oblíbené pro svou jemnou
akorátní kombinaci smyslného náboje příjemně povzbuzující vitality a skvěle
zaznamenaného svižného zpracování. Jeho ženská těla jako symboly života se
dotýkají neomylně našich pudů i zasutých prastarých archetypálních kořenů,
jakéhosi společného lidského existenčního východiska. Těla jsou to nadčasová,
jakoby mýtická a přitom všeobecně snad i čitelná a našemu podvědomí
srozumitelná.

Práce Tomáše jsou svou povahou komorní, důvěrné, pozitivní, pudové, vitální a
hravé. Nejsou zbytečně okázalé a prvoplánově pře-duchovnělé, jeho témata nejsou
vážná, ale spíše závažná neboť všem blízká a všemi pod-vědomě prožívaná. Mají
schopnost nás zaujmout i pobavit. Stačí jediné: být prostě otevřen a k sobě upřímný.

Radan Wagner
červen 2008


A co napsala o Tomáši Hřivnáčovi žena:

Mistr sametové linky

Tomáš Hřivnáč vede svou tvorbou mnohovrstevný dialog obohacený o tvůrčí impulsy, a čistě výtvarnými (i hudebními) prostředky vyjadřuje pozitivní vztah k životu

Tomáš Hřivnáč se v oblasti umění pohybuje dlouho a velice sebevědomě. Jeho umělecký rádius se nezaměřuje pouze na výtvarné aktivity, ale je i uznávaným hráčem na bonga a další perkusní nástroje. Právě dynamická a rytmická hudba s etnickými prvky, na niž se zaměřuje, nachází pomyslnou kontrastní odezvu v akvarelové malbě, častěji však v grafice.

Tajemné, trošku magické tahy, spíše linky, vyryté do měděných desek se v jednom okamžiku slijí a jakoby náhodou, mimochodem nacházejí konečnou podobu, podobu ženského těla. Tato navenek působící nahodilost je podpořená léty pečlivé a tvrdé práce.

Zemitá barevnost a sametový vzhled výsledného listu narušuje realistický základ zobrazovaného a dává mu do vínku tajemství, záhadu, krásu, duši, vyzývavost, poddajnost, prostě to, co dokáží jen ženy letmým přivřením víčka. Hřivnáčovy nekonfliktní grafiky jsou přesně tím, co od nich autor očekává. Nikoli diskutované kontroverzní dílo dštící blesky, ale svěží, příjemné emoce vzbuzující pohlazení. Bere ženu jako pradávnou nositelku života, ale i dráždivou milenku či chápající přítelkyni. A právě tento archetypální rozpor jasně vystupuje z Hřivnáčových grafik a dodává jim mocnou energii zastřenou magickým stínem. Jsou technicky dokonalé, tudíž nepotřebují přidané podbízivé pozlátko.

Ve virtuózních grafických listech upřednostňuje symboliku, záblesk okamžiku, náznakovou torzovitost běhu času, a proto nejčastěji pracuje technikou suché jehly. Řadíme ji do kategorie tisku z hloubky a velice se podobá rytině. Ostrou jehlou autor přímo vyrývá vybraný námět do kovové destičky. Po stranách čar se lehce zvedá narušený kov, tzv. grádek, jenž se neodstraňuje – pomáhá k specifickému vzhledu výsledného tisku.

Své Venuše zobrazuje s propracovanou linií těla, méně avizuje obličej: „Emocionální pnutí vyjadřuje postava jednoznačně, bez přetvářky a velice srozumitelně. V obličeji to může být mnohdy jinak.“ Jeho vkusné akty nepobuřují ani ty nejzarytější puristy, jelikož se nedají vnímat eroticky ani mateřsky, ale zcela přirozeně a zároveň nadpozemsky. V okamžiku opuštění poslední konkrétnosti se jeho grafiky ubírají do jemné abstrakce a zůstávají pouze zbloudilé linky, nositelky jednoznačného významu, jež dolaďují tvar, akci či emoci.

Grafik a především bravurní kreslíř Tomáš Hřivnáč se stal jednou z nejvýraznějších osobností svého oboru. Motivy k němu přicházejí náhle, on je pokorně přijímá a proměňuje v citlivou poetiku. Schopnost prezentovat hluboké umělecké, ale i lidské zážitky pomocí vizuálního působení čisté formy v podobě prosté linky, chcete-li čáry, je velice výmluvná.

Z celého Hřivnáčova díla vyzařuje pocit optimismu, jistoty, nenajdete v něm existencionální pnutí. Východisko ze zmatků vidí spíše v nových myšlenkách, pozitivním pohledu a jeho organický styl tak nachází nadčasovou platnost.



Jindřiška Kodíčková
2008

Ostatní tvorba Tomáše Hřivnáče publikovaná v Divokém víně:
DV 71/2014: Obrazy