na další stranu
Zdeněk Sosna
HŘÍCHY MLÁDÍ
Hříchy mládí
Je to jak na rožni.
Řeže to a pálí,
jednu noc jsme spolu spali
- a musím na kožní.
PĚKNÝ VEČER
(po letech)
Zapálím svíčku
zatáhnu rolety
i tobě měsíčku.
Na pánvi kotlety,
ze sklepa desítku
a řinčí dechovka.
Zapsáno v šešitku.
Na kutě jde Žofka
každý druhý pátek
bez Blesku a oplatek.
SVĚCENÍ JARA
Omamná vůně šeříku
v záhybech jara ulpívá.
Hynku, Viléme, Bedřichu
zas vysedávat u piva
a venku jen tak ve triku
se mezi dvěma panáky
kochat krajinou s paneláky.
ČLOVĚK NA MĚSÍCI
Když člověk šlápl na Měsíc,
byly tu ruské tanky.
To na mě sic
(pro dětské radovánky)
nemělo vliv jak dneska
- však o to víc
se potom jehla vryla.
Ta poškrábaná deska
chuť bít se na kordy.
Zpaměti hrál jsem Kryla
jen na tři akordy
a do novin se psalo,
než zase spadla klec,
co opravdu se stalo.
To tehdy, nutno říci
tak nevídaná věc
- jak lidé na Měsíci.
KOLO SE TOČÍ
Kolo se pořád točí,
nestačím valit oči.
Dušička však je v teple
a to je na tom pěkné.
Svět je stejně dobré místo
i přes všecku slotu.
Kdo si v sobě dělá čisto,
nehledá pak díru v plotu.
ŽDIBEC DUHY
Datlováním křivých veršů
i když mají sem tam hrby
může někdy autor múze
uzmout ždibec z její duhy.
Když se totiž derou ze rtů;
Ne však,
když jen vypustíš je z huby.
KLABZUBOVA 11
Starý Klabzuba to ví,
žije fotbalem,
že to mistrovství
jistě vyhrajem.
Má svou jedenáctku.
Za každou čárku na tácku
Však, když je to prohrané
dá si černé, řezané.
***
Člověk žije v síti,
ve které je nití.
Cílem jeho bytí
stává se pak hnití.
ROZMARNÉ LÉTO
To na nás čurá
z nebe pan Vančura.
Leje a leje.
Pak slunce hřeje
a to že asi
přemluvil počasí.
Šlo by to s ním
jinak z kopce
- mokrý flek u poklopce.
|
