na další stranu
Zdeněk Sosna
Zlatá šedesátá
Jako malé dítě
střílel jsem po celém bytě.
Jedny prázdné sirky,
gumičku, dvě dírky
k provlečení nitě,
místo hlavně tužka.
Jenže ani puška
věčně nebaví tě,
a tak co by školák
toužil jsem mít rolák
a rifle do zvonu
za čtyřicet bonů.
Zlatá šedesátá,
zvláště pak když táta
řezníkem je v Masně.
Není nic víc jasné,
řídí-li se kultem
prodeje pod pultem.
Pak dokonce můžeš
nosit delší účes
a soudružka třídní
po dodání tři dny
hledí si jen svého
kusu vepřového.
Když na vyšším stupni
zkrátily si holky sukni,
to už neurčoval lajnu
jenom dělník na kombajnu,
ale taky jiný vzor.
A do toho tranzistor.
V sobotu též u kina,
kde na plátně hezká Nina
s jedním soudruhem
žije jen svým soustruhem,
z hloučku skoro do rána
šalala i Dajána
ozývá se teplou nocí,
až za vodu do rákosí.
Pak se ale změnil výběh
a to je zas jiný příběh.
Na ten nechci vzpomínat.
Ale zlatá šedesátá
to mě dojímá.
V kroužku poezie
U jednoho stolu
literáti spolu
vedou živou debatu
o kumštu a o braku.
Bez Hany a bázně
slyší Věru rádi,
že ty jejich básně
k umění se řadí.
V kroužku poezie
čpí kritika z novin,
jak starý film s Novým.
Kritik, to je zmije
dí jeden poeta.
Hlupák a popleta
prohlásí pak druhý
mezi svými druhy.
Ten třetí má kliku.
Tvoří do šuplíku
a pod cizí značkou
dal se na kritiku.
Krátká báseň
Všechny ty slova
jsou koule z olova
na nohách pocitů.
Osahat noci tmu.
Naši
To zrovna hokejisti
hráli zas v televizi zápas.
A byl to vskutku trapas,
když po chvíli jsem zjistil,
že já přišel jen na pivo,
však ostatním jde o život.
Hučela celá hospoda
to naše, naši, našim,
ač nerad kravál snáším,
taky jsem křičel radši.
Ten rej se úlu podobal,
kdosi kohosi pobodal
a pak se ujmul nápad
že Jágr patří na Hrad.
A ze všeho tu pocit zbyl,
že nemění se ten náš styl.
Švejkovat s flintou za vraty,
klonovat z Husa Husáky
a do prsou se hrdě bít.
Pak potupně u mušle blít.
Jenom to lupne
Na stará kolena
jak jde rok za rokem
vyjetou kolej má.
Od ledna do lejna
sunem krok za krokem.
Tak ještě dolej nám,
než rychlým zákrokem
ta s kosou vše utne.
Jenom to lupne.
Vitej
Gejza aji Žiga
do te velke Prahy
přijeli z Ostravy.
To už prvša liga
hutori ten Žiga,
když na nastupišťu
kolem se rozhliža.
A hned na nadraži
esli se tu da žit
rozhodli se prubnut.
Dali se do prace.
Tolik cizich kapes,
až jim ruky tuhnu,
už se nechcu vracet.
Že to nikde neni
v cele republice
byli spokojeni
převelice.
Isto zkysnem hevaj
jak řikaval Gyňa.
A bratranec Levay,
kery už tu meška,
však un nas tu
změstna.
Už je to tak
Spánek teď mívám
skoro bez snů
a z bot mi vyčuhuje
sem tam sláma.
Z dcery se zatím
stala máma
a syn si někde
hledá slečnu.
Není to žádná
velká sláva,
že nic si nečtu
už ani na záchodě.
Zanevřel jsem
i na tu sklenku.
Do vany však
se těším na kačenku
a svoje papírové lodě.
Ave a gloria
Darwin nás učí,
že člověk z opice
zrodil se v buši.
Asi měl komplice
ten, co vše tvoří.
Hle,svatá Trojice.
Po pravici Boží
šimpanz a gorila
drbe si kožich.
Ave a gloria
Charlesi Darwine.
Žralok ze sardinek.
Bez klobouku bos
Někdy se to tak semele
a všechno se tak zamotá,
že rozum už to nebere
a jde na tebe mrákota.
Ráno nenajdeš ponožku
a ke všemu jsi v cizím bytě,
manžel je tu, vyskočíš hbitě
i do kalhot si pustíš trošku.
A s dalším vroubkem na svém hrbu
zatímco k rodinnému krbu
se vlečeš, jak ta slepice, co zmokla,
tak kdosi skáče z tvého okna.
Staré nádobí
Při mytí nádobí
některé nádoby
umývám na doby.
Znáte tu otravu.
Z bot hovno o trávu
či poznat Ostravu
než starost o stravu.
Seifert promine
Kdo bílým hadrem mává
ten se vzdává.
Zas všechno dobře skončí.
Jenom se vymění dozorčí.
|
