na další stranu
Pavel Verner
(19. 5. 1947 v Rýmařově), vystudoval SVVŠ, stavební průmyslovku a FAMU-scénáristika. Ženatý, tři dcery. V létech 1996-2002 místopředseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu.
Profese: redaktor Hlasu severu 1968-1971
knihovník v Aši (1972-1975)
dělník v Inženýrsko-průmyslových stavbách v Praze (1975-1980)
stavbyvedoucí u IPS (1980-1984)
noční hlídač (1984-1989)
svobodné povolání (1990-1994)
pracovník Ústavu pro ekopolitiku (1995-1998)
šéf tiskového odd. Ministerstva zdrav. (1998-1999)
komentátor deníku Právo (od r.2000)
prozaická díla-romány:
Dranciáš (MF 1989)
Rodinná záležitost (Práce 1990)
Žádné slzy pro mrtvého (MF 1990)
Logaritmus vraždy (Magnet-Press 1993)
Pražské hyeny (MF 1994)
Červenobílá kobra (Hynek 1994, povídky)
David a Goliáška (Formát 1999, politická reportáž)
Kumprechtova broučkiáda (Hart 2001)
Jak nezabít manžela (MozART 2007 – poprvé vyšlo pod pseudonymem Helena Farská, Maryša naruby, Academia 2004)
divadelní hry
Všichni střílejí na medvěda (Činoherní studio 1989)
Saracénský Čert (spoluautor Josef Kejha, Žumbera 1995)
Romové a Julie (Rokoko 1996)
Starokláty (spoluautor Josef Kejha, Žumbera 1997)
účast ve sbornících
próza
Cesta (ČS 1974)
Jiskření (Západočes. nakl. 1975)
Všedný deň (Smena 1979)
Saracénský čert (Master Art 1995)
Povídky z Playboye II (Akropolis 1998)
27 popravených českých pánů (Formát 2000)
27 českých obrazů (Vivo 2001)
Racconti senza dogana (Gremese editore 2003)
poezie
Antologie Divokého vína (Národní knihovna ČR a Slovart 2007)
Vábivé záhyby (Josef Louda 2007)
§ 37
naší lovestory plnovous až k pasu
a našich žhavidel vápno vyhašené
severosever napevno na kompasu
pořád se drásáš? Řekni že ne
Otčenáš
Otče náš kterýžto skrytý jsi v lesích
nenech mě hulákat Otče náš kde jsi!
veverčím medem a podmáslím feny
hleď mě dnes uvést v podroušení
vezdejší chleba na kameni vysmaž
vůle tvá viny mé guláš mišmaš
Otče náš játra má zmarný můj úde
chráníš mě od zlého topě mě v nudě
otčenáš mariáš dranciáš blamáž
je to tvá vůle? tak vem si mě Tumáš
Překlady
Edna St. Vincent Millay (1892 - 1950)
City Trees
The trees along this city street,
Save for the traffic and the trains,
Would make a sound as thin and sweet
As trees in country lanes.
And people standing in their shade
Out of a shower, undoubtedly
Would hear such music as is made
Upon a country tree.
Oh, little leaves that are so dumb
Against the shrieking city air,
I watch you when the wind has come,-
I know what sound is there.
Městské stromy
lípy a javory nemohou jinam
ohluchlé sténáním měst
tiše závidí kopretinám
že smějí potichu kvést
to kvůli tobě v jejich stínu
kam před deštěm ses uschoval
a teď tam vzýváš meluzínu
co přikradla se z venkova
ach listy větví utrápené
preludováním motorů
alespoň že dobrý vítr vás žene
k věčnému tichu nahoru
First Fig
My candle burns at both ends;
It will not last the night;
But ah, my foes, and oh, my friends-
It gives a lovely light.
První fík
Jdu z flámu a můj vosk roztéká se
do rána naplní prázdno mých bot
však pohleďte, slavíku, i ty prase
jak krásně mi hoří knot
|
