Alžběta Šerberová

Čistý dech

Sedá si ke mně na postel opálený zahradník v trenýrkách, s hroznou jizvou na lýtku. V zatáčce u Rumburku boural na motocyklu značky Pionýr, v noze má drát.
"Co říkáš, Betice, že mám teď ohromnej sexepíl? Všecky holky šílej. To bys koukala, jak Eva obdivovala mý tělo a jizvu." Směje se a zatíná svaly. Schovávám se pod deku a řičím smíchy. Uraženě se zvedá, ještě mezi dveřmi hlásí: "A spim bez pyžama." Házím za ním polštář. "Tak di už sakra spát bez pyžama nebo neusnu!" - a když mizí, jsem vlastně nadšená jeho zdravým tělem a rozumem. Na vteřinu zazávidím těm holkám.

Přijíždím za ním do Poděbrad. V ruce od hlíny drží zahradnickou žabku a ptá se:
"Co tu chceš?"
"Třeba kytky."
"Nic nekvete." Vytahuje kolo z kůlny. "Tak poď. Musim vedle do lázní s asparágusem." Přicházíme k živému plotu, který je zubatý. Hrdě ukazuje: "To zíráš na můj hladovej plot, co?"
"Proč je to křivý?"
"Ále. Za živýho boha jsem to nemoh zastříhat rovně, tak jsem udělal schody."
Z lázní mě vede do zahrady.
"Ukážu ti svý šnitlikový hospodářství. A dát ti můžu jen karafiáty."
"Ty nemám zrovna ráda."
"Seš pitomá, spisovatelko."
Po chvíli se vrací s náručí bílých a rudých karafiátů. Je to jak oheň ve sněhu. Kleká si na zem a rovná z toho kytici. Přidá zelené stonky dlouhé trávy.
"Až přijedeš příště, seznámím tě s Frantou. Furt se na tebe ptá."
"Kdo to je?"
"Číšník z kolonády. Má hromadu peněz."
"Je chytrej?"
"Seš pořád pitomá. To víš, že žádnej entelektuál to neni. Ale živil by tě. Vo Kafkovi by s tebou nekecal." Kytka už bude hotová, převazuje ji lýkem.
"Proč zrovna o Kafkovi? Copak ty víš, kdo to je?"
"Jo. Náhodou já jo," praví potutelně.
"A kdo tedy?"
"No přeci českej sochař!" - Válíme se smíchy v trávě, dostávám kytku a jedu zpátky do Prahy.
Jindy mě vezme na ohromnou večeři s pitím, jsem přejedená.
"Uf. Na to dlouho nezapomenu."
"Neboj se, já taky ne.Budu platit."
Ustele mi na kanapi v poděbradském erárním pokojíku s nábytkem sestaveným z osmnácti lázeňských nočních stolků.
"Čumíš, jakej mám sektor? Byly vyhozený. Všechno se mi sem vejde." Utrženou záložku kalhot si podlepuje leukoplastí. "Tak, hotovo. Účinný a rychlý. Drží to."
Ještě za svítání mě vede dírou v plotě k Labi a kolem řeky k silnici na stop. "Tak čau, ségra." Ledabyle zamává a mizí buřinou.
Pak zničehonic umře. Napřed veze opravený trakař bábě do zahrádkářské kolonie, a když se vrací, už s prázdnýma rukama a ničeho se nemůže držet, upadne najednou na kolena a pak čelem na cestu. Našel ho starý zahrádkář.
Při pitvě se ukázalo, že ten drát v noze je titan.

Ostatní tvorba Alžběty Šerberové publikovaná v Divokém víně:
DV 8/2004: (Půjčil známému malíři…), (Střemhlav se nahodilo jaro…) a další
DV 8/2004: Přejdi most