na další stranu
Vladimír Stibor
PŘED OPERACÍ
Co všechno bude jinak,
až mi zastaví srdce?
Po okně poleze slimák,
spláchne mě moře?
Až spatřím lampy nad sebou,
budu chtít ruku tvého anděla,
rajský plyn mi rozřízne nos,
hostii ze sopečného popela
hodí k nohám,
aby ji po jistém čase
bolest sebrala...
Určitě se probudíš
po pěti osmi hodinách,
přísahají
šamani v bílých pláštích.
Slova házejí na oheň a slibují:
Poběžíš po kolenou ke své hoře,
kde sněžné lvice
o světlo se rvou;
dlouho hodují.
JIŽNÍ OTÁZKY
Kam odcházejí tanečnice
z ostrova Lesbos?
Prchají jako o život
nebo se jen podél mimóz a pinií
opírají navzájem?
Večeří hvězdnou polevu,
krev pegasů,
pakobylky z afrických plání?
Snad i rozdrobený chléb,
co přinesly
pro všechny ostatní.
Lesbos,
povzdychne nejstarší,
je nejostřejší sépiová kost,
okolo níž se všechno otáčí.
Ledabyle bývá
ukrytá jak hliněná pícka
pod šaty.
U ŘEKY PODZIMU
Až spadne listí do řeky,
půjdu proti proudu
hledat Jana Křtitele.
Slíbil mi visutý most
mezi křtitelnicí
a gotickými okny
v pouštním kostele.
Poté se přiblíží břeh,
znamení ryb,
trhanci nabízející proutky
divokých ostružin.
Nebudou smlouvat o ceně.
POSLEDNÍ SRPNOVÉ SLUNCE
Až přestaneš mít strach,
přivedu tě za ruku
k hoře Ararat.
Na konci průvodu
poběžím za tvou nejstarší
sestrou bolesti.
Možná se mi poštěstí
jahody neřesti
vložit do tvého klínu.
Z černých jeřabin medovinu
lehce rozlít do číší.
Z ranních stínů
vyháníš slunce na planinu.
Samo sebe křižuje a přehlíží.
KELTSKÁ MODLITBA
A nezabere lék
ani slova vstříknutá do žil.
Koberce z trávy ostřice,
do nichž uléhá podzim,
přenesou tíhu
z nohy na nohu.
Jako běžci
pomazaní tvou láskou
a krví.
|
