na další stranu
Vladimír Stibor
JEDINÉ POHLAZENÍ
Není-li tmy,
není vzkříšení.
Vylezeš na horu slov
a zřítí se,
nastane chaos,
oblaka žhavá napohled
a také sny
zvětšují ten náš slaný svět.
II
Není-li tmy,
padají z oken květináče
s pelargoniemi
a na zemi hrst seschlých ostružin
z ostrova Trstenik;
právě tam moře
potápí školní plachetnice
a víno z našin vin
zdá se těžké,
jako malba z druhé světové války
kdesi na stropě šumavského kostelíčku.
Pane, zachraň nás, hyneme.
Ještě že gestapo neumělo číst.
III
Není-li tmy,
jdu k tobě popaměti,
ruce před sebou
a když se spálím,
odnesu misku s popelem
co nejdále od tvých očí.
Vlci nad ránem jsou blíž
než se zdálo;
stahují kruh stejně jak hrdlo,
mám-li zastavit pláč.
Poté se dotkneš mého ramene;
zašeptáš
Je to dobré znamení?
IV
Není-li tmy,
jsou ještě mezi námi ostrovy,
tu a tam světlušky,
majáky z jitřních neřestí
a na zápěstí
dlouhá,
nesmírně pohublá lesní divoká včela.
Vyjde-li slunce,
probudí se k životu.
Už dávno nás mělo napadnout.
Čeká na jediné pohlazení.
TŘI OTÁZKY
Jaké je vaše třetí
nejoblíbenější smrt?
Čtvrcení koňmi,
napínání na skřipec
nebo kopí vržené do boku,
aby vytryskla krev a voda?
Znamení ledových osudů
či jen trsy chudobek se chvějí
a na nás mávají,
mají-li popřít slova,
vyzvednout naději.
Neptej se,
jak blízko je růže v kameni.
TAJNÝ RECEPT
Koupíte jednu smrt.
Pár neochmýřených hlaviček hlívy ústřičné,
provaz z konopí,
co se sotva rozdvojí,
dotkne-li se země.
A také střepiny obsidiánu,
životopisy svatých
a flaštičku vody z potoka Cendron.
Pak vše promícháte,
protřepete
a budete vařit tak dlouho,
dokud se kotlík neroztaví
a neshoří
a nezačne znovu zalévat svěcenou vodou
akáciové háje.
Ne abyste dali někomu ochutnat.
|
