Čeněk Pekař

ZASTŘEL MĚ A PAK JÁ TEBE

Ve slovech, větách,
stejně v citech
Jen maskujem svá dramata

Jsme v celku stejní,
Bity v bytech,
Jako ta čínská prasata
.
Malá, živá, dovádivá,
Však jak naberem kondici
Přijde změna v naší tváři,
Od pohody na líci...
.
K honbě za vším
Co dá se honit...
                ... jsme péro
                ...i tlak tlačící
        ... jsme ingot
        jež se v peci taví,
        ... jsme bolest
        co chlast nezastaví,
        ... jsme láskou
        k sobě...
        k tobě...
        v téhle zvláštní ranní době
kdy stání nikdo nedocení,
že nevyhynem po přeslici

vždyť jsme jen pyšní válečníci,
svůj vlastní profit jenom zřící

... jsme stopa růže na zadnici
... jsme slepci, kteří nezalící

Jsme v jedné velké zpovědnici
.
dva myslivci

dva zajíci

JÁ A VY



3X SLO(Á)VA

Má slova jsou jen lístky z kina,
když plátnem běží kokotina
a děj jak mlha leží v duši
mé srdce smělé - dobře tuší...

dokud si v rytmu tamtam bije
kostýmy k rolím život šije,
že na něj zase spadne vina
Děj další...
po něm kocovina...

Nemáte dost?
To bude psina...

Jdu zkusit štěstí do Karlína
na muzikál či operetu,
jak tohle dám ... ?

závislák slovní

co nudou křičí u baletu

Kde máte slova?
K d e m á t e SLOVA ... ?
Slova - Slova - 3x znova
... i s jinotaji
Kdy duše jihne - ledy tají

A potom náhle, tiše zazní
ta myšlenka i stíny jasní

pak celý svět pochopí větu

„Vše záleží jen na libretu“

Vždyť...
Všechna síla... jsou jen slova

Slova - Slova a 3x znova

Zhasni!

Sál se prázdní...
Opona už je chvíli dole
Všichni jsou zase v jednom kole

Jen já tu sedím v první řadě
slzy stékají mi k bradě

a teď už chápu proč má žena
je moje Máří Magdaléna

CO KDYŽ JSEM ILUZÍ?

„Pochybování je počátek moudrosti.“
René Descartes


co...
zatáhli závěsy, po celém domě
plíživé šero se jak živé šíří,
stíny jsou medúzy, lezou si pro mě
žahavé úsměvy, v plné své šíři
když...
poslední z jablek na prvotním stromě
zahradník s věkem dočesal časem,
nyní jen čeká a tváří se skromně
až vše se uvolní, co projde kvasem
jsem...
bdělé vědomí všech žití počátků
na špulky od bytí usedá strach,
nemusíš platit, jen musíš mít na splátku,
v každém z nás skrývá se úkladný vrah
iluzí...
vzdálena, jeví se naděje
slunce, že pronikne v pohřební komoru,
komu ta temnota, komu, že prospěje
poslední večeře na stole z mramoru

otazník...
na konci poslední z otázek
světe co divíš se, já se jen lek´
život mě ve smyčkách škrtí jak provázek
utáhls smyčku...

já povstal jsem

v klek...