Pavel Březenský

V PEŘINÁCH

Večer se čeří pod červánky.

Roste noc,
jak malá holka po tvarohu,
a měsíc v okně,
                zády k rámu,
šilhá přes rameno parapetu
do peřin.

Klame tělem.
Přitom má cosi z devianta,
který se vkrádá,
                oko po oku
tam,
kde cítí předehru,
když doba vln s chutí strká nos
pod stíny
k zohýbaným zebrám,
kdykoli dáváme
                zabrat kyčlím.

TAM KDE CHUTNÁ NEJVÍC

Vracím se domú
pod lípy.
K rybízu kolem plotu z krajinek,
do sadu třešní,
k vysoké trávě,
ve které kočkám chutná snění.

Na cesty,
které v létě lemují ještěrky.
Na kopce pro němý pohled
i pro křik do daleka.

Vracím se
do domu nad řekou,
kde vítej
voní v koláčích.

DO ZTRÁT

Čas upnul den do oslího hřbetu.

Podél cest počítám stavidla
ve vodních příkopech,
jako bych jimi chtěl v sobě
zastavit spěch.

Myšlenkám tmavnou průčelí
a slovům praská ostění
                z lomového kamene.

Zase něco ztrácím…

Tak ještě pročešu prameny
kolem zorných polí,
nad kterými si holubi čtou z čel
mansardových střech.

MEZI MLÝNY

Hřbet hada
drbu podrážkami bot.

Vine se k horizontu,
kde hoří
v chuchvalcích nebe.

Pod nimi staré mlýny
melou na padrť pocity,
ze kterých se v ústech
staví hráze
a očím
nestačí jamky.

NA ŘECE

Od břehu ke břehu
na deset pádel.
Vlny se daly řezat dlaní
a písek
                jako kaviár.

Placáky sešívaly hladinu,
nad kterou
falešní policajti hlídali
rybářské pruty.

A vysokou trávou
                šustil porybný.

V KRUHU

Den kost a kůže
odsloužil poslední okamžik
v korunách ořešáků.

Přes hradby šamotu
žihadla v kočičích hřbetech
upíjejí z pivních sklenic.

Žízeň se protáhne v ramenou,
až ráno posadí slunce
do větví.

NOČNÍ HLÍDKA

V rezavých pantech okenic
hnízdí mikroskopičtí
                provokatéři.

Šepoty ve zdech
pronásledují ospalá rána,
kdy mi z očí trčí
                rozhledny.

A ty?
Stavíš si ve snech
                Boží muka.

NOČNÍ HLÍDKA 2

Tam mezi břehy,
korytem hlubokým i brody,
vkládám do polštářů
příběhy houpacích sítí.
Budíku vážu ruce
a děsům lepím klaunské nosy.

Zpod noční košilky
dýchá klid
v linkách ukolébavky.

Když ráno vstáváš,
                padám únavou.

V OBDOBÍ

Z prochladlé země trčí tváře
s opadaným make-upem,
který kypří
neposlušné kroky harantů.

Cesty mažou kalhoty a pryč.
Úží se v zorničkách.

Zatímco spolu potichu
foukáme do plastových kelímků,
tak z oblohy draci
a pláč princezen děsí vrátnou,
která zamyká
                Sypesteyn.

Ostatní tvorba Pavla Březenského publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: *** a další
DV 97/2018: Na námluvách
DV 96/2018: Z usedlosti
DV 95/2018: 3x triolet
DV 94/2018: Když kroky nejdou pěšinou
DV 93/2018: Když některé okamžiky oslepnou
DV 92/2017: Sestupka rispetů - B8 a další
DV 91/2017: ***
DV 90/2017: *** a další
DV 87/2017: Bez košile
DV 84/2016: Dost..., Čmárám... a další
DV 83/2016: Prázdno, Hlava a další
DV 101/2019: *** a další
DV 100/2019: *** a další