Pavel Březenský

***

Řekla mi, no tak se pochlub!
Sama pak stáhla si gatě
a tam drn. Co drn, snad natě!
Zmizel jsem… bylo to o chlup.


***
Jakmile opřu se o bar, vím,
že když si prvního loka dám,
vnitřně se jak podzim obarvím
a stejně potom i opadám.


***
Za hříchy peklo mele kosti.
Prach jsi a v prach se obrátíš.
Svědomí stlouká z dobra kříž
… bude to stačit, Velebnosti?

***

Když blbá nálada svou kůži naježí,
snažím se zahnat vztek chlazeným lahváčem.
U dna pak najdu snad, na čem mi záleží.
Pokud mi záleží. Záleží? A na čem?

***

Chtěla mě vidět. Tak tu jsem.
U dveří stojím s kaktusem,
a levnou lahví merlotu.
Chtěla mě vidět. Je to tu.

... zde končí příběh pro dvě těla.
Zmatený mumlám, kde to jsem?
Jen, co ty dveře otevřela,
zabouchla mi je před nosem.

***

Ztrácím tě, miláčku, ve větách řeči těla.
Rozum si obsah plete s kdečím
a to je vážným nebezpečím.
Tak jako na baru, spustí se ve mně mela.
Modřiny o samotě léčím.
Hloupé je myslet si, že bys mi nechyběla.

Ostatní tvorba Pavla Březenského publikovaná v Divokém víně:
DV 97/2018: Na námluvách
DV 96/2018: Z usedlosti
DV 95/2018: 3x triolet
DV 94/2018: Když kroky nejdou pěšinou
DV 93/2018: Když některé okamžiky oslepnou
DV 92/2017: Sestupka rispetů - B8 a další
DV 91/2017: ***
DV 90/2017: *** a další
DV 87/2017: Bez košile
DV 84/2016: Dost..., Čmárám... a další
DV 83/2016: Prázdno, Hlava a další
DV 10/2001: *** a další