Ivan Fontana

CIRKUS A CÍRKEV

Lze říci, že obojí je pěkný výkvět.
Cirkus má kruhovou manéž a velký stan.
Církev má svou neomylnou víru,
království boží a vysokou věž.

První je velká zábava a to druhé je spíše
rebus či chcete-li hlavolam.

PĚT NEZNÁMÝCH

Z neznáma čiší strach. V každé rovnici
najdeme několik neznámých.
Těžké jsou verše, které nemají rýmy.
Matice slov rodného jazyka přetéká.
Jsou slova, která ještě hledají významy.
Jsou to pouhá embrya, pěti denní zárodky
budoucích slavných hvězd.

Stavba Babylónské věže se zastavila
pro velké zmatení jazyků. Dvojčata
na Manhattanu vrátila svět o stovky let
zpátky. Oblouk mostu v Janově se tiše
poroučel pod hladinu řeky Poncevera.
Padl jako kůň pod těžkým kyrysem doby.

BÁSEŇ NA POBŘEŽÍ

A zde, právě tady je místo pro báseň. Proužek
papíru je vyzývavě čistý. Pláž pro duši se
slunečníkem byla stvořena. Vlny hladí
okrový písek. Mořská voda smáčí ti vlasy.

A zde, právě tady je místo pro básně
i start tvých snů. Stačí, když usneš
aspoň na chvíli. Báseň probudí tě
a každá druhá vlna namočí.

Do písku píšeš verše, některé mají i rým.
Slunce je spaluje. Slané vlny je smazávají
na pobřeží. Nikdo je už nepřečte!

I moře má svůj trvalý stín
a v hloubce pod vlnami
má dno rozervané.

V NOCI

V noci tě budí sny.
Slyšíš ty šťastné výkřiky?

Slova jsou závějí
modlitbou noční krajiny.
Slova jsou vstupenkou do ráje.

V souhvězdí Hadonoše
Adam a Eva vzpomínají
na svůj první hřích.

PRACOVNÍ TÝDEN

Týden začíná. Kolikátý už v roce? Nejlepší
je pondělí vánoční, když vám pod stromek
ježíšek něco nadělí. Ale vraťme se k týdnu,
na jeho počátek.

Úterý, už druhý den týdne je všechno rozjeté.
Je pracovním listem s čerstvýma
poznámkama a útesem na pobřeží
pracovního pásu.

Středa leží uprostřed hektického času.
Je pilná a plná práce. Tvrdý den, kdy
hodiny nestačí a kdy se čas láme.

Ve čtvrtek se týden převaluje s pramalou
chutí do práce. Týden je koláč
se čtyřmi koly. Natankuj benzín nebo snad jezdíš
už na vzduchovém polštáři v nové čtvrti?

V pátek se stahují rolety obchodů o trochu
dřív a týden prakticky končí. Už voní víkend
a moře volného času se otevírá
před námi.

Sobota je balzám času. Oáza pro štěstí
bez budíka! Šabat, vlastně den boží,
který začal už včera.

Neděle je svatá, na tu mi nesahej.
Je dnem odpočinku!
Má punc sedmi karátového zlata.

TÝDEN V SEDMI ŘÁDCÍCH

Týden, co právě utekl jako voda
má čtyři kola, pásy nebo dvě sanice.
Kolik jich má Coca-cola?
Kolik Kofola a Citrokola?

Co týden vzal a dal. Říká zpětné
zrcátko, účetní kniha. Zapřáhneme
vola, a jedeme dál.

BÁSNĚNÍ

Zdá se, že k poezii patří celý den.
Nelze ho roztrhat na kusy. Není čas lelkovat,
Bože to by bylo ztracených hodin,
to by bylo kulis a splínů.
I když básně píšeš ráno po probuzení
na proužek papíru, na okraj novin
na svitek nebo na svačinový papír,
v pravé poledne, v podvečer nebo o půlnoci
s postrojem si jako jazykové
čtyřspřeží s grošáky vystačíš.

Báseň napíše kouzelník s vysokou čepicí
posetou hvězdným polem.
Říká se mu básník, ale truhlář báseň dopiluje.
Kovář jí ve výhni a na kovadlině dodá sílu.
Sklář ji dofoukne a vybarví, aby cestou
svítila, aby se v kaleidoskopu lépe točila.
Pasíř a lakýrník jí dodají lesk.
Znáte to přeci, devatero řemesel
a desátá bída.

RONDEAUX

Každý den obnažuje svou bílou tvář
a noc ji zase halí do tmy.
Kruhové objezdy jsou očními oblouky
stříbrných měst.

Jsou to kola roztančených dvojic.
Doba flašinetem točí v salónu světlé noci.
Každý den obnažuje svou bílou tvář
a noc ji zase halí do tmy.

Oční stíny se lesknou jako lekníny
v zahradách. Život města se odráží
v hlubokém dekoltu ženy.
Zdá se, že noc má konec otevřený.
Každý den obnažuje svou bílou tvář
a noc ji zase halí do tmy.

CESTA URBANIZACE

Cesty se mění a jsou zvláštní sítí,
která zrychluje dobu.
Už není panenské přírody.
Při cestách chybí barevné kvítí.

A venkov? Jeho poslední stopy
o překot mizí.
Je jenom panská krajina,
která přechází v městskou rezervaci.

Nejprve spadne pod prefekturu Periférie,
pak krajině zlomí vaz, změní její ráz
a diktuje úpravy, implantuje inženýrské
sítě a rozdělí ji na osminky a čtvrtě.

Oči háčkované sítě jsou čím dál tím
menší. Už jimi neprojdeš,
leda přes zákaz vycházení.
Samotu bys těžko hledal.

Ostatní tvorba Ivana Fontany publikovaná v Divokém víně:
DV 98/2018: Aforismy od A do Z
DV 97/2018: Kvintet
DV 94/2018: Aforismy
DV 89/2017: V Libosadě, Pihy a další
DV 88/2017: Síťka na sny
DV 87/2017: Mozaika dní a další
DV 85/2016: Kolotoč světa
DV 83/2016: Aforismy a paradoxy
DV 81/2016: Čajové růže
DV 77/2015: Aforismy a metafory
DV 73/2014: Aforismy z mahagonu
DV 71/2014: Aforismy v safiánu
DV 61/2012: Aforismy a paradoxy
DV 41/2009: Aforismy a sentence a další
DV 31/2007: Kameníkům, Venuše a další
DV 103/2019: Aforismy, Pochvy a dýky
DV 100/2019: Aforismy a další