Ivan Fontana

Aforismy a metafory

I. KOZELCE A METAFORY

Muzeální kousek: tříska z kuponové privatizace.

Život bez rodiny je jako kolo bez přehazovačky.

Tak přeci jen se rok pochlapil, mrzne a padá sníh. Děcka stavějí sněhuláky a dospělí ukládají sněhové vločky do místní kampeličky.

Kapr právě vytažený z rybníka Svět, má dobře pět kilo a mnoho stříbrných šupin. Třeboňští radní ho však obvinili z podvodu. Neměl při sobě jen žluté zlaťáky a duhové stříbrňáky, jako tu bývá zvykem, ale tisknul k srdci také svazek bankovek s portréty Emy Destinové, Boženky Němcové, Komenského a T. G. Masaryka.

Kdekdo píše a není to tím, že by mu babičky vyprávěly nezapomenutelné pohádky o zlém Alzheimerovi.

I když se počasí sem tam zblázní, vždycky se nakonec nějakým zázrakem dostane do normálu. Možná mu pomáhají klimatologové-prognostici, kteří nechtějí vystoupit z anonymity.

Provaziště: hromadná oprátka hereckého souboru.

Musí věda, která se drží při zemi platit také parkovné?

C je výkřik zraněného O.

M: dva býčí rohy pro toreadory.

Herbář s listy šťovíku, kopřivy a mandragory.

Makroekonomické ukazatele využívající ukazováček boží.

Jaká benevolence lékařských věd: Institut experimentální medicíny.

Síla víry je jako oko hurikánu, krutý mealström, integrál davové psychózy.

Japonské moře. Za bouře na volném moři vlny zápasí podle pravidel Sumo, na pobřeží se lámou a páchají harakiri.

Fotografie splnila zrcadlům sen o věčnosti.

Rolety zn. Rolex.

Film: okénko, živá expozice, opojná paměť času.

Zdá se, že zákony jsou rozkládány do zlomků. Přibývají detaily, jasné texty se vytrácí.

Nejlepší obrana je útok. To se bohužel týká i obránců míru.

Člověku je vlastní zamotat se, zakuklit se. Neubrání se tak předčasnému převtělení.

Labyrint doby má také své průvodce.

Emancipace staví manželství na hlavu.

Kritik si ukrojuje denní chléb a trhá kousíčky sladkého ovoce z každého pokusu o dobré umění.

Kritik, který nenajde v díle něco špatného, nedokonalého, nedokončeného ať klidně ztratí duši.

Budoucnost prolétá přítomností tak rychle, že často vyhoří už v atmosféře.

Cestovní oltář s trpasličím páterem Kněžínkem.

Bankovní chrám, v němž víra v monetární systém ještě nebyla otřesena.

Nenávist vzniká z pocitu ukřivdění, vydědění, prázdnoty, opuštění a samoty.

V každém objevu je Bůh.

Vstanou noví bojovníci – už si dali budíka.

Chraňme se před rehabilitací našich hříchů. Save Our Soules.

Stříbrná tvář pudřenky s očima japonské gejši.

Minulost nelze změnit, ale lze ji otrávit.

„Ranní ptáče dál doskáče“. Platí to ještě? Sova, za jistých okolností dál ujde.

Internetový svět nemá chyby – bezpochyby.

Dějepis je podobný krácení zlomků. Čitatel nemá nárok na pravdu a jmenovatel ztrácí právo na přesnost.

Dějinné události zapadají sněhem jako tyče horských cest.

To něco málo, co přežívá v dějinách, porovnáváme s tím nemnohým, čeho jsme byli svědky. O interpretaci dějin se vedou bitvy, o výklad učené spory.

V každém je ukryta střída dobra, a není-li zarostlá zlem, může ještě promluvit.

Mnohdy si ani nevšimneme, že máme ratolesti, až narazíme na vnoučata.

Také dobrák od kosti musí mít srdce na místě.

Jsou tři způsoby řešení problémů: s rešerší (s využitím toho, co je známé), s nadšením a zápalem (způsob víceméně subjektivní) a s odstupem (včetně odkladu).

Dějiny v datech, samozřejmě i s římskými číslicemi.

Být silný v kramflecích, ještě neznamená, že se hnete z místa.

Všechny definice spisovatelství pokulhávají, každá si psaní představuje trochu jinak.

Svoboda začíná tolerancí (její proklamací) a končí použitím zbraní.

Obchod je dohoda o prodeji koule, která nikdy nemůže být rovná.

Filosofie je maják bez moře pro trosečníky, odpadlíky a neznabohy.

Génius není hvězdou, která svítí do všech koutů.

Přítomnost rozkládá křídla fantazie. Pro jednoho je krátkým okamžikem, pro druhého hradbou času.

II. AFORISMY A PARADOXY

Polibek je rovnice o jedné neznámé, která má bezpočet řešení.

Člověk je svět v malém (Demokritos) a má-li na hlavě dost vlasů, stává se i oceánem.

Kdyby se komíny XIX. a XX. století seřadily do čtyřstupu, vznikl by chrám Industrializace.

Postřeh učitele: Sborovna připomínající bitvu u Zborova.

Revoluce slaví vítězství, dokud to snesou její játra.

Komín jednou také rád složí krajině hlavu do klína.

Tvoří úplatky malý či velký oběh peněz?

Také slovník nevybíravých slov patří k libri prohibiti.

Každá reforma je levobočkem revoluce.

Minulost startuje z ranveje přítomnosti, kde čeká na povolení.

Vzpomínky jsou pálenkou na jazyku.

Zákon je dobrý příklad, není ho třeba rozšiřovat.

Revoluční výbor dostane na frak, jakmile schválí první komise.

Aforismy jsou jako červánky, barví šedou kůru mozkovou.

Peníze jsou jako koně, nejlepší chovné kusy musíte vyvádět do finančního oběhu.

Politika je založena na převzetí moci, přičemž nikde není psáno, jakým způsobem se přebírá. Jisté je, že nejde o přebírání hrachu. Původně šlo o puč, dnes jde spíše o službu.

Škola (universitní půda) je ideální místo k pěstování myšlenek. Myšlení se zde pěstuje i za cenu, že se hlavy vymykají z rukou, že je nutné je čas od času zchladit a že mnohdy pracují i zadarmo.

Aforismus nemusí být světový – stačí, zasáhne-li citlivou oblast mozku.

1 a 1 musí být nejméně 2,1. Jinak by transakce nedávala smysl.

III. POHÁDKY

Jenom kámen. Samý kámen. Ale podívejme se, vždyť je to vzácná zkamenělina.

Pohádkový představitel věčnosti: Budulínek.

Krajnice musí odpovídat krajinnému rázu.

Zákon o zachování měny, patří také k reklamním pohádkám.

Čáry máry. Čáry máry mizí a máry zůstávají.

Stříbrná tvář pudřenky: kjótská gejša.

Pavouček tkající grafický list.

Kola lokomotiv otáčejí vesmírem.

Každý notebook je plný nemístných poznámek.

Spravedlnost je most přes úžinu viny.

Nádech před každým rozhodnutím vyvolává vzpomínky na dobu, kdy jsme ještě neuměli mluvit.

Všechno má svou hlavu a patu. U špendlíku tolerujeme hlavičku.

Růžové čočky jsou mikroskopem básníků.

Jenom pánům s dlouhým knírem, pomáhejme s mírem.

Každý kilometr dálnice ukrajuje dort krajiny.

Ostatní tvorba Ivana Fontany publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Cirkus a církev a další
DV 98/2018: Aforismy od A do Z
DV 97/2018: Kvintet
DV 94/2018: Aforismy
DV 89/2017: V Libosadě, Pihy a další
DV 88/2017: Síťka na sny
DV 87/2017: Mozaika dní a další
DV 85/2016: Kolotoč světa
DV 83/2016: Aforismy a paradoxy
DV 81/2016: Čajové růže
DV 73/2014: Aforismy z mahagonu
DV 71/2014: Aforismy v safiánu
DV 61/2012: Aforismy a paradoxy
DV 41/2009: Aforismy a sentence a další
DV 31/2007: Kameníkům, Venuše a další
DV 100/2019: Aforismy a další