Oldřich Hostaša

XXX

Na konci města, na jednom kopci,
stojí starý dům.
Omšelá omítka, smutná okna
a divoké víno,
které jako had, točí se kolem.

Za domem zahrada mladých jabloní,
altánek, kde hraje vítr na struny dne
a jeho tóny se snaží probudit smutný dům.

Za zahradou teče potok
a jeho vlny hýčkají zahradu.

Z domu vyšlo děvčátko,
v ruce míč, na tváři zvědavý úsměv;

starý dům promluvil;
kam jdeš?

Děvčátko se usmálo
v jeho očích jiskry rošťáren.

Starý dům pochopil,

jeho okna zazářila tisíci slunci,
a zahrada se rozvoněla květy jabloní,

které jako noty,
hrají novému ránu.

ROZMARNÁ

Sluneční příboj západu slunce,
odráží se ve vlnách moře,
hlahol rybářů přiváží večer.

Zaoceánská oblaka,
odváží vzpomínky námořníků,
a křídla kormoránů malují modré nebe.

Na jedné bárce,
dva tvoří svůj čas,
jeho ruka orá její tělo

a jižní vítr,
chladí lásce rozpálené tváře.

Dobrý večer, touho,
stulená ve sklenici vína.

Ostatní tvorba Oldřicha Hostaši publikovaná v Divokém víně:
DV 98/2018: xxx a další
DV 97/2018: Pražská zastavení
DV 95/2018: Jarní touha a další
DV 93/2018: ***
DV 92/2017: Meč pravdy, Oblaka plynou a další
DV 91/2017: Ráno, Jarní polibek a další
DV 90/2017: *** a další
DV 89/2017: Okamžik, Máj a další
DV 88/2017: ***
DV 85/2016: Den
DV 84/2016: Rozmarná
DV 83/2016: Poselství a další
DV 73/2014: Dobré ráno
DV 41/2009: Nová
DV 36/2008: ***
DV 34/2008: Čekání na slovo
DV 103/2019: ***
DV 102/2019: ***
DV 100/2019: Říčka, Vltava a další