na další stranu
Oldřich Hostaša
Poetický démon
MEČ PRAVDY
Meč pravdy Excalibur,
jasným ostřím osvítil přítomnost
a láska svléká plášť sváru.
Na jevišti dne,
politici otevírají srdce falše,
poslanecká sněmovna obnažuje ňadra,
která laskají předvolební sliby.
Meč pravdy Excalibur,
je ukotvený ve skále vlastenectví:
kdo jej vytáhne??
Víš to národe!!!
OBLAKA PLYNOU
Oblaka plynou,
vítr frajeří v lesích
a vzpomínky,
strýc život,
ukládá do filmového archívu.
Čekám na Tebe,
nebe je čekankové,
orchestr času,
hraje sonátu věčnosti.
A oblaka plynou dál,
Smetanova Vltava;
vypráví;
O době mlýnů,
potulných krajánků,
pokosených lukách,
dívčím smíchu,
šumících lesů,
o nenaplněných láskách,
o plynoucích oblacích;
odvážejí vzpomínku:
Víš jakou??
SLUNEČNÍ DECH
Strážce noci,
odemkl slunečné okovy
a žhavá ústa políbila ráno.
Dva, co začali lidstvo,
pletou z paprsků copánky,
ostré šípy života.
Ve vlnách řek i oceánů,
jeho zář,
maluje východ do zlatova
a růže lásky;
rozkvétá na dlani rána.
DECH SVOBODY
Vůz svobody,
odváží nenávist, nesvár
a loukotě kol jsou paprsky naděje.
V poháru souznění,
jsou sny a přání
a výheň srdce,
kde plane budoucnost.
Kříž života neseme si každý
a pouta demokracie,
uvolnil čas:
Dobrý den;
Matko svobodo!!!
Oldřich Antonín Hostaša
|
