Leopold Němec

Pravděpodobně poslední básně.

Vážený pane Hessi. Protože mi dosud nikdo z očí do očí neřekl, že moje verše jen zaplevelují již tak dost zarostlé rumiště poezie, dovoluji si opětovně něco poslat. Odvahu mi dodává i to, že v literárních kruzích nemám přirozené nepřátele. Jen mne zaráží enormně se šířící zájem čtenářů, vlastnit legálně drženou zbraň. To je vážná věc. Mohl by to být signál, že čtenáři nechtějí akceptovat výběr nejlepších básní roku, a chystají vlastní, radikální řešení.
Pokud tomu tak je a někdo z mladých radikálů mi na rovinu řekne, ať se na to psaní vyseru, že se bude střílet, tak jsem pravděpodobně napsal poslední básně a klidně se toho bláznovství vzdám. Nésu přece blbé, abych se nechal zastřelit nějakým bláznem, jako John Lennon.
Zda skutečně něco visí ve vzduchu, nebo zda je to pouze nostalgická vzpomínka na kouř z pálení bramborové natě, to se pozná podle toho, jestli vyjde listopadové číslo Divokého vína a bude-li v něm obvyklá porce autorů. Protože kdo uteče, ten vyhraje. Jestli příští číslo DV nevyjde, nebo vyjde jen v samizdatu, tak já končím taky. Ale teď to ještě zkusím. Třeba to dotáhnu až do antropologie Divokého vína.

ŠTĚPENÍ

Obklopeni huspeninou nekončící chuti
ty děláš ypsilon já vykřičník
a s třasem odsouzených
do kádinky plyneme.

Svíjíme se jak kostka ledu v horkém čaji,
svá skupenství fofrem měníme
na dvě kapky stříbrné rtuti
neklidné a plné jedu.

SLABINA MÉHO KONĚ

Přední nohy
mého vzpínajícího se koně,
jsou jako tvé ruce, když se topíš.

Tvé zadní nohy
a zadní nohy mého koně,
i ve dne jdou těžko rozeznat.

Můj kůň když řehtá,
otevře hubu
jako když ty se na mne směješ.

Jen zadek
zadek mého zchváceného koně,
není jako ten tvůj.

NA VARTĚ

Vidíš je?
Hen tam ty dva pod lesem.
Ne? Na, vezmi si okulár.
To je ta mladší družinářka ve škole.
To je teda život.
Ještě nedávno jsem ji učil jezdit na kole.

Ukaž, dej to sem.
Hele, hele. Sleduj. Už jsou na zemi.
Ty vole. A za chvíli budou v nebi.
Tak přece se jí to povedlo.
A tys pořád říkal,
že ta holka je nemehlo.

SEDM DNÍ V TÝDNU

Po zprávách o lásce, násilí a borci nakonec,
ten naštvaný chlap se do Vltavy vymočil.
A teprve pak, pod mostní oblouk,
do postele z papundeklu
k spánku se uložil.

Než večer usnul, jak létáním unavený pták,
pro větší pohodlí rozepnul si ještě,
na smetiště kýmsi pohozený frak.
A teprve pak (zuby si nečistil),
celou noc spal.

Ráno, probuzen cinkáním tramvaje vstal,
nevynechal jogging ani ústní hygienu,
a teprve pak, jak za keříčkem sral,
usmál se při letmé vzpomínce
na svoji bývalou ženu.

Posmrknul, ruce si otřel do kalhot s lampasy,
na mosaznou misku z kuchyňských vah
zbytek granulí pro psy si nasypal.
A teprve pak, tiše zamumlal:
„Kurva, to zas bude den“.

U kiosku místo ranní kávy dal si nedopitou kolu,
co stála u tácku s hořčicí na neumytém stole.
A teprve pak, při čtení novin brečel,
a tichou modlitbu končil slovy:
„Kurva, ať už je zase večer“.

Ostatní tvorba Leopolda F. Němce publikovaná v Divokém víně:
DV 79/2015: Homodukt, Čekání a další
DV 74/2014: Pacient a další
DV 73/2014: Bílé Karpaty a další
DV 68/2013: Dopis
DV 64/2013: U templu, Trempové a další
DV 52/2011: Síla poezie
DV 51/2011: Taková hloupost
DV 50/2010: In versio, Biograf a další
DV 47/2010: Prsatá barmanka a další
DV 46/2010: Střechy z papíru a další
DV 45/2010: Druhá polokoule, Brněnská spalovna a další
DV 44/2009: Chřipka, Za humny a další
DV 43/2009: Noční host, Stará známost a další
DV 42/2009: Hausbót, Bylo otevřeno a další
DV 38/2008: Návštěva, Duhový poklad a další
DV 37/2008: Chobotnice, Kouzlo nechtěného a další
DV 35/2008: volné soboty, zelený osud a další
DV 32/2007: Gurmán, Korupce, Jezdkyně a další