na další stranu
Leopold F. Němec
HOMODUKT
Klikatá cesta přede mnou se úží,
stoleté buky sklánějí se níž a níž.
I ve dne tmavá rokle
mému zátylku je stále blíž.
Jehličí se mění v bláto,
z houští syrově studený vane chlad,
ptáci už nemají odvahu zpívat,
je pozdě ohlížet se vzad.
Jako funebrák vyšňořený mlok
u strouhy posměšně jazyk vyplazuje,
má žluté fleky na černých šatech
a jako plíživá tíseň opatrný krok.
Z propasti vystupují skaliska,
zlověstná jak odhodlaný samuraj,
ještě pár kroků přes povlečení z mechu,
než tiše dojdu na okraj.
Jedno špatné šlápnutí
a kameny se řítí na úplné dno.
Poslední pohled přes koruny stromů,
než v duchu dopočítám, a řeknu sto.
V tom před sebou vidím mužskou postavu,
přes rokli jak dělá most,
a dolů – do zejícího rozkroku
jak olůvko na provázku,
visí její chvost.
ČEKÁNÍ
Na břehu potoka stojím s bílým praporem,
pohyblivý písek
vtahuje mne kamsi do nitra
a znenadání vzteklá řeka,
jak mýdlo na holení,
v peřeji má pěnu.
Líce horké jak u cihlářské pece,
po zádech studený pot se řine,
za krkem déšť,
mokro v polobotkách,
na druhém břehu stále nikdo.
Tak čekám ještě chvíli.
Mhouřím víčka jak ostřím zrak,
zda již družina nevěsty
vyjíždí z houstnoucí tmy.
Teď už nepřijedou.
Skláním bílou korouhev marnosti,
svou poslední košilí na žerdi.
VÝBĚRČÍ DANÍ
Myšlenky se mi v hlavě točí,
jak cukrová vata v odstředivce,
jen místo na špejli,
lepí se na jazyk a sládnou.
Vylézám na dětskou průlezku,
do dlaní chytám světla sídliště,
prchající přes stažené rolety.
Tu a tam je otevřené okno,
saje čerstvý vzduch
a z balkonu v mansardě od naproti,
snáší se dolů žena.
Zatímco hledám v kapse drobné,
kvůli chybě v navigaci krouží kolem průlezky.
Přichází kostelník v uniformě,
salutuje, a poťouchle třese měšcem.
BIOMORFNÍ KOMPOZICE
V rybníku u lesa
svislá ryba zelená jak žabinec,
okusuje hlávku červeného zelí,
spadenou mezi škeble,
zatímco piskoř kalí dno a k hladině vynáší
zbytky toho obžerství.
To už není ten zámecký rybník,
kde potápník s bublinou u zadku,
stříbrnou jak briliant,
vodoměrkám žehlil vodní hladinu
pro jejich abasé a grán plié.
To bylo jiné století.
|
