na další stranu
Stanislav Vávra
PRELUDIUM O CESTĚ DO NOCI
Hořec uložil hlavu do klína
ještě včera kvetl
dnes drtí hlavu pěstí
proti bolesti
se zatvzele brání
pomoc v tónech harfy shání
už cítí že se spletl
že nedá se spát na pelesti
v níž proplétá se melodie
a vůně pečených kaštanů
tiše si říká
Teď již nevstanu
Prý všechny cesty někam vedou
co však s těmi zavátými
nikam vedoucími
Domluvami lze i léto změnit
šít dívčí kalhotky
a slovy perlit
psát dopisy a lhát
co je za den
a proč musím bdít
v stoje se bát
nosit obě stejné botky
bez ustání pravdu chrlit
zase lhát
a divit se kam tu dívku nesou
divné jsou to zvěsti
s tou dívkou chtěl jsem spát
dlouho se smát
švábům pod stolem
té dívce prádlo prát
Všechno je jiné
a nic není stejné
moře láme divné hlasy
na klaviatuře pianina
myši se rozmnožují
rozmnožují se zběsile
nemám rád novinové stánky
boří se do sněhu
tak prý to bylo v přesile
a zase bude
že dívky budou milovat něhu
spát v kanálech
naslouchat chrčení potkanů
sny vkládat do schránky
a někdy čekat i slova počítat
V prostřed koncertního sálu
malý sál
a právě tam jsem stál
a kde kdo se mi smál
kde kdo mi proto lál
i kulový král
se ptal
proč život se mi smutkem stal
jiné krásy jsem si přál
řežavý větřík mi jen v duši vál
a tak jsem stál
uprostřed velkého sálu
malý sál
a kdosi mi smutné preludium hrál
|
