na další stranu
Oldřich Hostaša
RÁNO
Ráno se vlévá do řeky všehomíra,
mlžná nesmrtelnost života mávla křídly
a láska si obléká veselost,
divokým vínem zpitá touha,
políbila den,
stojíme pod jabloní,
jaro rozehrává větrné chvění,
a do modra opilé nebe,
září Ti v očích,
ve kterých tisíce ohníčků
maluje naše sousoší,
které zastavilo čas;
čas okamžiku.
JARNÍ POLIBEK
Slyšíš jak zpívá matka země?
To zní chór v podzemí,
a zvonky sněženek,
tkají svatební závoj.
To car větrů poklonil se Jaru;
a divadlo života začíná.
Poklekni:
Jarní král přichází.
HLUBINA ČASU
Hlubina stesku bloudí časem,
hlubina času,
v tůni lásky rozkvétá,
a ve Tvých očích záře živého vesmíru,
rodí slzy jako planety Tvého souhvězdí,
vsazené do diadému souznění.
Hlubina milování je splav v srdci,
šumí jako nedaleké hříšné háje:
a mlhovina budoucnosti otevírá brány,
vstupujeme,
vstupujeme do věcného hledaní,
hledání lidského pohlazeni.
Dobrý večer; lásko!!!
Jsme zde.
VÝCHOD
Nad mořem zrození, zářivé oko vychází,
a bárka času naše sny převáží;
stojím na břehu,
jeho záře zní vesmírnými varhany,
a život varhaník skládá melodii,
melodii v našich srdcích:
Slyšíš jí?
Jak je v našich myšlenkách,
v našem počínání.
A kněz lásky,
celebruje naše skutky,
kdy strýc čas,
nám dal svojí vteřinu.
|
