literární časopis založený v roce 1964

Emilie Zítková

Fotografie autorka

PĚŠÁKEM DOBRA

Zvolila cestu...
Tu neschůdnější.

Přes všechny zákazy,
váhavě kráčí...
ku starému městu,
...znamení věští...
Jde zpříma do zkázy.
Jde k bouři,
plna strachu,
v dešti, plachetku
smáčenou,
na nohách závaží...
Minulost s ozvěnou.
Znamení míjí, už brzy ...
V cíli,
pěšky...
Nikoliv za vozem.
Přes horizont chtění,
poslední zkouška ji změní...
Pěšák eM , dobra...
V záloze....

CIKÁNEČKA

Za rozbřesku,
v prachu noci,
rosa studí, vůní milování.
Míle dní pak v potu kapkách,
mezi prsy, cestu volí,
do nikam...
Cíl je Dán,
zpitý, do němoty...,
vzdáleností.
Palec zalomen,
znamení poutníků minulosti,
bludných Holanďanů,
již kotev nemají.
Toulá se s nimi v božím ránu,
cikánečka ucouraná.
Krajinou bez moří,
zvlněným pohořím,
K obzoru dálek nekonečných...
... Kotlinou Bohémů.
Znovu po silnici,
vzívá čáry bílé,
žíly života ...
Míle tak milé,
...nekonečné.
Do soumraku chtění,
posledním dechem,
zážitky zahodí,
dřív než je poví pocestným...
Které potká,
než se vrátí
znovu BÝT.
Více neřeší.
... Chladivý klid a stůl,
domácí chléb a sůl,
jež má sílu kotvy...
Za bouře letní ,
přístřeší.

LEHKO

Když vítr z jihu vane...
a po dešti zjevují se
v čistém jasu,
krásy nevídané...
...Jde loukou dívka,
bosé dlaně,
laskají trsy rozfoukané
trávy šťavnaté.

Chodidly saje
mezi prsty,
země prsť hojivou.
Perličky rosy,
v oáze mechu ušimrané,
touláním věčným
pominou...,
tančí si,
bosá,
bosorka bláznivá.
Dohoní srpen,
v září...
Věneček z malin...
Sladkostí s trny...
Chutí tou božskou a jedinou,
do syta se nasytí...
Magdalena Máří.

Léto ji hladí,
v žilách krev pění
a brní...
V konečcích plátků okvětních.
A země je vlhká,
vodou milování,
laskaje,
sukní okraje...
Urousané, lehkostí
Bytí.

TĚŽKO TAM NA VĚČNOSTI...

Po štěstí spirále
jak deska ohraná
než skončím...,
ve futrále
na věčnosti...
Kostřička bezbranná
zbavena pozemské
ubohosti.
Chtěla bych nechat si zahrát
nahlas,
tak abych bez starosti,
byla zas muškou zlatou,
jež si tak za lehkosti
bytí ...,
brouká za letu Pátou,
Ludwiga van Beethovena.
Lebedit v nezbytnosti žití...
Když najde hovno,
mezi kvítím...
Pak,
s osudovou Devátou...
Ve větru,
s kůží nahatou...
Mít znovu všechno na háku
Prolétnout dírou v padáku
Zas ocitnout se v řiti...
a nepolapena
v síti...
Nutnosti bytí.
Velebnosti.