literární časopis založený v roce 1964

Emilie Zítková

KDE JE KONEC VELKÝCH LÁSEK?

Asi tam,
kde chodí noty spát.
Na strunách tenkých.
Kmenů vrásek,
všemi tóny zní,
jako ta první,
jako ta poslední.

V pavučinách partitur…
Stromů let,
ukryté jsou
do podetnutí.

Ony se nevzbudí
z nočních můr…
Nikdy neprozáří…
Ticha svět.

Však tiše žalují.
Schované v nápěvech.
v klavíru dunění,
kytary brnkání…
Housliček pláče.
Probouzí za nocí
malé spáče.
Tiší v ukolébavkách.
Pro příští pokolení.
Bývalo, bylo.
Aničko, dušičko…
Co tě těšívalo,
šťastně a milo,
více není.

S rozedněním se line.
Skryta ve verších
Smolou ulepená.

Hudba zašlých
Lásek.

DALŠÍ LÉTACÍ

Pro klid v duši,
na psí uši.
„Zastavit.
Stát - teď!“
Připravit ke startu…
"Šmarjá netrub! "
" Vysuň křídla, leť!"
Nad zácpu v ulicích…
Nad parapety ucpané
ulice Legerově.
Odfouknout si na okapu.
A pustit to
s lehkým uvolněním.
Klouzavým letem.
Světem...

KALUŽE

Nastavím si zrcadlo, do nebe.
Jen sama pro sebe,
v záři lístků,
jeho skla křičí v prostoru -
„KDE JSI? Kde mám tvou podporu,
co jsi mi celou dobu dával?“
Ticho.
Náhlý slzí nával.

Tma padá na břízku,
co mne chce obejmout...
V zrzavém remízku.

KABARET SVĚT

Máš tolik tváří
Duše má...
Řekni, co váží
Smutek, já...
Život namaluji
a na všech stážích, nádražích a zastávkách,
jeho štreky.
...
SMUTEK
Jak sjetej herec,
co dostal novej kabát,
zahodil padák
a z naší střechy...
pod vlivem ouplňku sletěl.

...Smutek.
Dušičková mlha, svrab a neštovice...
A jeho stín.
Před Pravdou utek,
z náruče Večernice,
nevěrnice...
do hloubky září.

Máš tolik tváří, tolik poloh,
kolik si lze představit.
Duše má...
Je na čase ten divadelní moloch...
Zastavit.
To se dá

... Zhasněte světla.
Černé stíny oční...
Pálí.
Tekou,
přes letokruhy vrásek...
slanou řekou mizejících krásek.

Odchází režisér
tohoto kabaretu ...
... Jeho krokům promarněných roků
naslouchá tvá duše,
Herečka...
A smutek stařec, herec...
Zamáčkne poslední cigaretu...
Pod těžkou oponou ze sametu
s nápisem
KABARET SVĚT.