literární časopis založený v roce 1964

Oldřich Damborský

Milý pane Hess, zase uběhl nějaký čásek a posílám Vám několik básniček.Je nošení sov do Athén,nebo dříví do lesa, jak se říká, zase psát o svých oblíbených básnících a také o babyboxu,viděl jsem v Tv zachráněné mimino, a i kdyby jedno toto se zachránilo, je to úspěch. Viděl jsem Vás též v Tv. Jinak jsem asi před rokem byl v Praze a v mamutím knihkupectví Luxor, jsem měl v rukách sborník, obsáhlou sbírku Divokého vína, úctyhodná váha a přečetl jsem si několik básniček, také měly úctyhodnou váhu. Bohužel, musím napsat upřímně, že sborník byl nad mé možnosti finanční, když jsem v i. důchodě. Ale přesto jsem si odnesl neopakovatelný zážitek z této publikace, jako zjevení. Jinak posílám pár osobních básniček, snad potěší či zaujmou. Bez interpunkce. Srdečně zdraví Olin Damborský

MORAVSKÝ KRISTUS

Na kopci mezi vinohrady
místo k rozjímání
dvě lavičky a mezi nimi kříž
s vyřezávanou tváří Krista
Trnová koruna
je spletená z vinných révů
a vůbec nebolí
A jeden lotr - strašák na špačky
po pravici
a druhý lotr - strašák na zloděje
po levici
mu dělají společnost
Jak lehké je zesnout v této
blažené krajině
s kapkou
modrého portugalu
na rtu...

MOJE HONORÁŘE

Můj první honorář bylo kouřící uzené koleno v putyce za pár veršů na trampské téma miloval jsem beatniky a sám s tváří neholenou jsem recitoval verše za kofolu o zvířatech Bréma

Další honorář byla oprava pouliční lampy před mým domem za pár básní o jaru do Listů na tácek psal jsem básničky pro husopasky i vampy smála se pak zvážněla a já ji pak viděl bez listů

šatů co jsou bezcenné v horké letní noci říkala mi Macku a já jí moje Maková panenko verše dovedly skleněnou zeď mezi nimi přemoci a potěšit oko - z korzetu vyloupnuté ňadérko...

ODMÍTÁM

Odmítám být terčem vrhačů nožů nenávisti odmítám být hadrovou hračkou v rukou krásky odmítám boháče za svých pár šupů hostit odmítám sbírat po žních smíchu zbylé klásky

Odmítám být korouhvičkou ve větru pravdy odmítám hodit do stoupy sbírku svých básní odmítám být bílým beránkem vzatým do klatby odmítám být pierotem když je život krásný

HVĚZDY NA STROPĚ

Fosforové zelené hvězdy na stropě září
nechceš být sama a tak ti dělají společnost stále jasno je v tvém nočním kalendáři nechtěná samota je vybílená špičatá kost

Hvězdy svítí do večerní krychle pokoje
jemně prosvítají tvou bezovou duší
s nimi o svých snech a nadějích rokuješ
ony tě nezklamou tvé kruhy neporuší

Něco tu schází a přece je to tak blízko
bezbřehá láska - loďka z hedvábí na poušti nebo kulhavý pierot s bílou jizvou jsem to já Měsíc co všechny viny odpouští

MOJE VĚTRNÉ MLÝNY

Ostruhy lásky
pobízím svou Rosinantu
a s větrnými mlýny lhostejnosti
bojuji
s tlustým Panchem pohodlnosti
v patách
žádný aplaus ani chvála frenetická
jen z plechové pánve dne
plného jílu planých slov
zlatá zrnka něhy
doluji

BÁSNÍKOVA ODPOVĚĎ

Ptají se mě
proč stále píši o přírodě
a nakonec se z toho vyloupne žena
čarodějka utržená z pantů
Žena je nejkrásnější symetrická
nejnevypočitatelnější bytost
- vsazený diamant v mechové krajině
A všechna jména jsou v ní ženským rodem
zatížena
skála řeka ňadra jablůňky
však i vichřice metelice poběhlice
to všechno je krajina i žena
v koruně starého dubu
jako volavka usazená