na další stranu
Oldřich Damborský
BOŽÍ MUKA (Z DÁVNÝCH ČASŮ)
Ve výklenku
Boží muky
Ježíšek vztahuje ruku
k madoně
co má plátěnou halenku
Nenamaloval ji Rafael
jen neznámý malíř
co za ni dostal snad jen
masa talíř
namaloval však soulad těl
Malý křížek na stříšce
obtéká jarní vzduch
Bůh je láska a láska je Bůh
a pasáček vkleče
té náladě koří se...
PUEBLO
Dávala mi do pusy
maliny napíchnuté na stéblo
někdy je srdce blažené
jindy hořce hartusí
tvoje srdce je indiánské pueblo
Stvořené z hlíny praotců
uvnitř duše hořících loučí
z lásky někdy zbude jen
potrhaná látka z praporců
když nad ránem se loučíš
Však je třeba vstát a znovu jít
a věřit že ta pravá existuje
v duši mít nebetyčný klid
souhlasem jen větvemi přitakaly
ve větru túje
FLÉTNA A SLUNCE
Nechtěl zanechat pískání z radosti
nikde neměl stání smál se marnosti
hrál na flétničku z proutí z vrby
nezajímaly ho žádné pavlačové drby
Tvář nastavoval bledému slunci
v bance neměl ani jednu zlatou unci
na poli pracoval za jídlo a pití
táhlo ho to stále dál neměl zbytí
Za každým obzorem modrý obzor
jen křičící vrány nad ním měly dozor
z džbánů života si naléval různých vín
všichni říkali: Je to prostě podivín...
PŘÁNÍ
Hrozny sládnou
pápěří létá povětřím
mé oči mládnou
když obdivem nešetřím
Nad obrysy její blůzky
v mírném mrholení
zase jsem lásko v úzkých
a tobě se krev pění
Co však bude s láskou
tou svatou poběhlicí?
Amor se někde zpíjí s cháskou
zapomněl dát luk k líci
Nabídnu slečně palazor
odněkud se musí začít
řeknu jí celkem slušný fór
že mi jen o jedno nekráčí
Nabídnu ji dobrou restauraci
pozvu ji na grog či zelený čaj
budu její skřivan v mracích
a ona můj motýlek Butterfly
JARNÍ NOC
Světlo hvězd metá kozelce
tvé srdce podobno
poplašené křepelce
To bylo dávno kdysi
někdo nahoře
si píše čárku dobra a zla
na moje spisy
při reklamě
půjdu se napít džusu
špičatá Luna
na mne špulí bledou pusu
Je thérová půlnoc
myšlenky na tebe
mají nade mnou moc
vezmu kulhavého psa do náruče
a dám ho do pelíšku
jeho uši napodobují
rezavou lišku
Zase jeden den za mnou
tečny zdraví a radosti
se nade mnou
protnou...
DVA BODY
Vím že život je rovnice
o několika neznámých
a v temnotě vesmíru
hoří jako svíce
slyším nad ní tvůj smích
Láska a poezie dva pevné body
jež krouží nad mou hlavou
jsi krásná když máš své body
své vykrojené body
a ruce rozložené nad hlavou
Když tvá láska pokulhává
přivolám v noci Pegasa
září nocí metafor hříva plavá
a má duše do větru zajásá
PROCESÍ
Zastavilo se procesí
srnek uprostřed osení
zajíci březňáci měsíc zrození
ukusují kůru mladých trnek
Slunce pomrkává
mezi cíchami oblak
zrodil se jarní zázrak
z lásky je opilá hlava
A vinohrad ševelí do taktu
mámivého závratného snění
skřivani pějí jasnou sonátu
že nic lepšího než víno není
Zatímco vrabci srkají vodu z kaluží
ej ve starém sklepě jsem se
hříchem slasti z vína
bohu Bacchu na věčnost zadlužil...
|
