na další stranu
Oldřich Damborský
NA SVATÉHO VALENTÝNA
Žluté růže polibky šampíčko bonboniéra
a saténová pelest posetá jemnými plátky
vrátila jsi zase bouřlivý rozchod do pohádky
náhle nás chrání lásky neviditelná moskytiéra
Zase začíná letopočet od čísla Nula bohudík
Zase jsi mne uhranula jsi můj malý kolibřík...
ZASE JE TU DVOJSEČNÉ JARO
Zase je tu dvojsečné smaragdové jaro
zlaté plíšky pampelišek fráčky vlaštovek
staré noviny žene vítr plání cáry bankovek
nevyměníš za něhu jež je teď nejrychlejší fáro
A sviští si to kolem středu světa - očí ženy
a ty jsi láskou smuténkami závratí zatížený...
SONET O SVĚCENÍ VÍNA
Budiž posvěceno mladé svůdné víno
ty dare slunce a přeháňkových oblaků
dáváš naší mysli zapomenout nad vinou
že nebrázdíme krajinou s tornou tuláků
Však my vydobyli si ten závratný mok
ohnutými zády potem a úpornou dřinou
a ve sklepě zvažovali každý možný krok
jak víno zvelebit nad ztracenou domovinou
Teď víno čeká až posvětí je boží ruka
když v létě se opřel o něj vánku rukáv
a podzim jemu zapnul zlatých listů kabátec
a Zima mu dala černých nocí kleriku
teď pozvedáme svěcené víno ne ze zvyku
ale pro jeho vzácnost jiskru a závrať nakonec
NÁVRATY
Jsem tulák snílek a dobrodruh
však dobrý holub se vrací pod krovy
píská si i když nezná klíč houslový
samotář co vzývá rodinný kruh
Vracím se k těm co nabídli mi přístřeší
a dobré slovo třebaže jsme se neznali
naše duše se v bodu souznění setkaly
Osud naše karmy spojil a vše rozřešil
i když podrazy a ústrky těžce snáším
rozzářený řeknu jen prostě: Jedu k našim...
(Mým adoptivním rodičům)
MECHOVÝ METEORIT
Konvalinky zvoní:Jaro je tu jaro je tu
skřivani zpívají: Vesna sem vkročila lalali
oči chlapů rejdí tváře dívek se v růže rozvily
zase tu máme nebezpečnou sličnou kometu
Tebe najednou zasáhla jako Tungujský meteorit
netřeba křesadla mech do diamantu začal rýt...
JAKO ŘECKÁ BOHYNĚ
Skřivan trylkuje v modrojasu
malé hádě kalné řeky se kroutí
vzývám tvou nevšední krásu
s pasem útlým vrbového proutí
Však nepatříš ke kráskám z časopisů
ale sluší ti řecký nos a kadeře
zamilovaný prstem do písku píšu
o ústech mandlí a bezmezné důvěře
Jen bůh ví jak to s námi bude dále
kolik jar bude hořkých či sametových
na sobě máš jen z bižuterie korále
a já sladká slůvka očima něžně lovím.
Ta tři věčná slova: Mám tě ráda
Snad nezplaní s časem a větrem
nad námi modrého nebe balustráda
a na souhlas zamávaly akátu větve...
OCHUTNÁVKA
Chloupky osení vyrůstají na bradě hlíny
zelené oči listí jiskřící v jarním lijáku
modré fleky nebe prosakují na pijáku
zamračeného školáčka Dubna jen žádné splíny
vždyť tvá pleť bude mít barvu meruňkových květů
a já budu tebou opilý jako když chutná Margaretu...
|
