| na další stranu Oldřich Damborský
 ODCHÁZENÍ
Horký sníh se roztavil v bledém slunciza odcházející zimu nedáš ani zlata unci
 jen hejno havranů krákorá smuteční marše
 první sněženku jsem v mědi stébel našel
 SVATEBNÍ SNĚŽENKY
V chladu sněhu bílých šatbledý zelený úsměv
 ach bože jednoho muže
 celý život milovat
 a pro jiné nemít ani úsměv...
 JEŠTĚRKA
Zelený ještěří ocásek zůstal mi v dlanikdyž jsem ji chytil a ona se opalovala
 na kameni
 Je to jako chytit ve slunci tvé pousmání
 když pohazuješ blond vlasy ve větru
 a zlato ti těžkne na rameni...
 BARVY JARA
Blond nad zeleníblankyt nad hnědou
 nachová nad měděnou
 Barvy jara bijí do očí
 a srnky nelení
 své baletní tance vedou
 mezi pistáciovou rezedou
 a oka pytláků
 lehce proskočí...
 POD SOUMRAČNOU OBLOHOU
Když jdu pod soumračnou oblohoua věrného černého psa po boku
 vím že tvoje slzy za nic nemohou
 ani pár zvadlých žlutých růží úponků
 
 Neplač malá tak to někdy v lásce chodí
 jednou závrať podruhé jedovatý blín
 nevyhne se tomu chuďas ani blahorodí
 té síle a omamnosti jako z těžkých vín
 
 Když jdu pod soumračným nebem
 vzývám domov lásku přátele
 vinnou révu jež je pro vinaře chlebem
 a skřivánčí sonety zpívané nesměle...
 ULICE NAŠEHO CHLAPECTVÍ
Vlahý vítr se prohání Uličkoutou ulicí našeho dětství
 kdy hráli jsme  hru  - semulu
 jarní hry a taky vyhrávali
 se skleněnou kuličkou
 a Foglarovy romány
 byly naše
 náboženství
 právě když včely se vracely
 z květů do úlů
 To byl ten čas malin nezralých
 hráli jsme ve světle lamp
 vybíjenou
 a prvně oslnil nás dívčí smích
 i když každý z nás byl desperát
 a drsný tramp
 teď větry jiné vlny kalnou řekou
 ženou...
 |