Eva Eiramová

HROMNICE

Do vlasů
se mi snáší sníh

a slunce
budhistický mnich
mě svléká jako nevěstu


Je čas vydat se na cestu

POPELEC

Sedíc
na trestné lavici špatných činů
koleny padám do prázdnoty nečinů
ruce objímají modlitební knížku černých myšlenek
a obraz mého já
z jasu temní
do obrazu
neznámého mistra

STŘÍHÁM SVÉ ZLOVEČKY

abych dobrovečky mohla česat
na pastvách zelených

NEBOŤ

vnučce Jovance

Neboť
já jsem obraz starých mistrů

Kdysi
někdo vzal plátno
našepsoval
vyhladil
a napjal
další udělal první tah
a jiný přidal
okr z jílu
kapku rubínu
a nebe
Na mně bylo
usadit se v rámu a najít zeď
na které budu vidět

Neboť
teď musím napnout plátno
našepsovat a vyhladit
udělat první tah
a najít jíl
a rubín
a čistý kousek nebe

Neboť
na tobě bude najít svůj rám
a zeď
a pak
napnout plátno
našepsovat…

LAVEČKA

Přejdu-li jednou přes lavečku
víckrát se nedostanu



STEJNÁ

zpět na svoji stranu


Budu znát co je za lavečkou


A jako věta končí tečkou
skončí můj příběh

začne nový

zalavečkový

Ostatní tvorba Evy Eiramové publikovaná v Divokém víně:
DV 98/2018: Jezerní kotlina a další
DV 82/2016: Pour Féliciter a další
DV 68/2013: Staré fotografie a další
DV 65/2013: Maturita z češtiny a další
DV 64/2013: Příběh, Sborovna a další