Ota Ševčík

NEDĚLE

Pavouk mi leze po zemi
a já ničemu nerozumím
Životu kladu dotaz bezcenný
CO TO JAKO JE?
a blbě čumím
Někdy se však dívám zasněně
a za ty chvíle jsem moc rád
v nich nemusím rozumět
a nemusím znát

O LÁSCE A VESNĚ

/z knihy Otrokem vln/

Venku je tak hrozná zima
že se nechce žít
ale i v tak hrozné zimě
můžu snít
o něčem
co lze naplnit
Láska stejně jako Vesna
povstává tvrdým bojem ze sna
i když zdát se může
že vládne dlouhá noc
Morana ni samota
nemají věčnou moc

NEVESELO TRUCHLIVO

/z knihy Otrokem vln/

Neveselo truchlivo dusivo
Možná se mi příliš radosti ovinulo kolem krku jako had
Možná nemám právo se radovat
Stále jsem ten černý vzadu
JEN VYKLIČKUJ
JEN VYKLIČKUJ
Volá na mě svět
A tak místo pokorné radosti
nůžky se rozevíraj

***

Smutné odpoledne
den je prosáklý temnotou
a noc samotou
mlha strachu chodí ve dne
jsem ten
co nevěří
a nepozná
kdy se zešeří
sirény mé volají
za nimi chce zmámená jít
má duše co bojí se žít
dobří lidé hledají
člověka co sešel z cesty
z lodi bez záchranné vesty
na dně o ráji chtěl snít

***

Všechno se to točí
kolem řeči
někdy pohodovejch
a jindy křečí
Však věta jen přerušit má
magii ticha
z kterýho si beru
který dává
a slova rozsypaný
nemaj krásu
co má představivost
v tichu hravá
Proč teda pořád mluvit
cáry myšlenek
místo vlajek úvah
za výlohou vystavovat
Proč radši nedovolit
místu v čase
do obrazů
pokorně se vybavovat

Ostatní tvorba Oty Ševčíka publikovaná v Divokém víně:
DV 97/2018: Roztřesený svět a další
DV 96/2018: ***
DV 94/2018: Dobrá zpráva, Prosáknutí a další
DV 93/2018: Déšť, Kalný vody a další
DV 10/2011: Stínohra, Nechci a další