Zora Wildová

DNES IMRVÉRE V CUKRÁRNĚ

Mám takový nepříjemný a neutuchající dojem,
že zeměkoule v té naší fest moderní postmoderní době
rapidně a markantně zvětšuje svůj objem.
Že se mi cesty zdejší
najednou zdají nějak mnohem delší.
Ačkoliv i dříve byla do kulata,
nyní mi připadá vysloveně boubelatá.
Sice v pase nikdy štíhlá nebyla,
ale teď jako by se v něm
ještě o pár tisíc kilometrů spravila.
Kdysi šikovná na tanec a naveskrze všežravec,
dnes vysedává imrvére v cukrárně.
A přitom existuje tolik zaručených diet, cvičení
a triků na hubnutí,
jenže ona tvrdí, že nic nepomůže tam,
kde přírodě velí sklony,
kde zuří geny - s prominutím - ke kynutí.
A že tudíž jen kvůli nohám pár hubeňourů,
kteří kolem nich tím více běhat musí,
se ti lépe vyvinutí rozhodně nechystají k vyhynutí.

MEZI CENAMI

Neumím míjet obchody, ty hyper a mega,
ale ani ty minikrcálky superexkluziv s předraženým čímkoliv,
abych nenahlédla
do jejich magicky nasvícené a obdivuchtivé výlohy
a nespatřila v ní také sebe…
se poněkud nedobrovolně,
poněkud rozpačitě,
poněkud nevěřícně,
leč přesto nádherně zrcadlit.
Na tom vybraně vybraném a dekorativně pojatém pozadí.
Od něhož se, aniž se sebemíň odrážím,
celým svým tělem až překvapivě silně a zřetelně odrážím.
I s neklamně usvědčujícími detaily!
I se všemi svými klady a zápory…
Avšak kde se ocitám,
kde se přistihuji mezi cenami,
které si já, aspoň podle toho, co o sobě vím,
sotva zasloužím,
které se ke mně už na první pohled vůbec nehodí.
A to jenom proto,
že si nemohu dovolit tak astronomické výlohy.

ZBYLÉ DROBTY

Jako aperitiv prolít hrdlem kapku rosy,
a pak ať se rychle na stůl zbylé drobty nosí;
jsme tu přece vzácní hosti,
tak ať máme dva do sytnosti,
čeho ani pro jednoho není dosti.

NA VAHÁCH

Když už absolutně nevím kudy kam,
když mi na krku sedí hlavolam
a když se mi zeměkoule jenom tak halabala
převaluje pod nohama,
než zvážím, co dál, bez zaváhání zaváhám.
A proto se ihned, ať ráda, ať nerada,
ocitám na vahách.
Ale nejen na těch pro lékárny,
kde se gramy dovažují miligramy.
I na oněch vážívajících pouze ve velkém
a pouze, považte, velice hrubým odhadem,
přičemž toho dobrého jiným více než mně
naváží pokaždé!
Avšak i na takových sázím
všechno, co jsem, co mám a co znamenám, na váhu,
i na takových házím veškerou svou váhu na váhu,
jen abych té druhé misce dokázala svoji převahu.
Aby mě taky konečně vzala aspoň drobet v úvahu!
Ač všemožně, takže i maličko nevážně,
uvažujíc,
si nic neubírám a nic si, krom na vážnosti, nepřidávám.
Jelikož váhání mi jde,
už z povahy mé povážlivě váhavé povahy,
převážně podle momentální odvahy.
I ono závažných argumentů pro a proti horečné nebo zase chladné zvažování.
Poněvadž i tehdy jsem na vážkách,
zda vážka,
to závažíčko váhy vážně zanedbatelné,
kolikrát stéblo nad vodou přisedne
a nepatrně zváhne
či se na něm převáží až k hladině
jako žádnou protiváhou nevyvážený okov na vahadle,
tedy pokud neuvázne v naprosto dokonalé rovnováze,
nejedná strašlivě lehkovážně.
Anebo až opovážlivě nerozvážně!
Jenomže pro co jsou vážky
světem tolik vážené a považované?
Přibližně pro totéž,
pro co jsou též,
třebaže krajně neuváženě,
znevažované.

TO SE PRÝ NEDĚLÁ, OPUSTIT SVÉHO ANDĚLA

Co čert nechtěl, ač mi to byl už dlouho dlužen,
to jsem chtěla,
toho jsem byla až po čertech žádostivá zase já,
mít tě, můj na čtyřech ošuntělých
a tramvajemi lomozících smíchovských ulicích
ukřižovaný Anděle,
mít tě co nejdál od těla.
Načež jsem se během jedněch vánoc sbalila,
moc jsem toho neměla,
a po těch letech, ale že mi to trvalo...
Jenomže to se prý žádnému,
ani tomu nejhoršímu,
ani tomu padlému rovnou do pekla, nedělá!
Tomu rohatému a chlupatému lichokopytníku
s ocasem a bez křídel,
tomu v černých kominických montérkách.
Tomu, co za mnou tedy zrovna na perutích,
na těch vždycky čistě bílých a romanticky, a heroicky, a sebeobětavě doširoka rozepřáhnutých,
na těch evidentně obšlehnutých od labutí,
určitě ani ve snách nikdy nelétal.
Co mi leda špinavými holubími peroutkami
popílek, saze a prach, kde je as vzal ten ďas,
ten ukoptěný továrenský proletář,
proti proudům slz a zátarasům řas
s potěšením sobě vlastním
do očí po hrstech, po lopatách nametal.

MANDARÍNKA

Dílek po dílku si ji kladu na jazyk jako podmínku,
pro svou letos již
asi tisící stojednapadesátou mikulášskou nadílku.
A jako každý rok opět shledávám:
je šťavnatá, je sladká, je příjemně navinulá,
ale něco jí chybí, něco nezapomenutelného od minula.
Vůně? Barva? Odfouknutá kůrka?
Ne, něco jiného mezi zuby marně hledám.
Palčivou hořkost jádra! Ona jádra nemá!
Že prý dnes semena nejsou pro plod vůbec nutná.
Hlavně když dužina je chutná.
Hlavně když nám, konzumentům, chutná
ta chuť teď až skorem nudná.
Ta chuť nám i sobě cosi dlužná!
Ta bomba živin nezbytných pro člověka,
ta obligátní a osvědčená zbraň proti sezónnímu haprování těla,
která když selže,
když nepomůže od potíží,
tak zas tak mnoho neublíží,
když už je to tedy ta, naštěstí, nejaderná...

MINIMALISTICKÝ CVOK

Dokud se nenajde ten jeden jediný přitlučený napevno,
nedosáhneme nikdy ničeho.
Každý jiný je jen kolosální titěrnost.
Trapná nicka, nouze ctnost, na kost ohlodaná kost,
beznadějně nezáživný stoický filozof.
Bumbrlíčkovo chudáčkovské lamento na tento.
Povstalecká výzva leda tak ke klesnutí hlasu za větou.
Minimalistický cvok.
Tajtrlík, bez kterého by se to jistě taky obešlo.
Ponížený služebník důležitý jak u dveří škrabátko
na bláto.
Roztomilý liliputí mačo, který rád a snadno
pošle na dno
toho, kdo by při pádu mimo lano chtěl po něm v letu jako po spásné skobě lapnout.
Zamindrákovaný ješita a malicherný hnidopich,
jenž se prosadí,
kamkoliv se posadí.
Ten vůbec nejvyšší státní úředník pod penzí
ještě před penzí.
Nýmand, který to bez vlastní zásluhy dotáhl
až na vrcholnou, a tudíž poslední soudní instanci.
Hlavní článek a zlatý hřeb ústavy, jakmile se ustaví.
Bez cililinku srdce zvonec na samotného konce konec.
A přesto, že tohle všecko se o něm všeobecně ví,
ani v nejmenším se za svůj vzrůst, charakter
a renomé,
za svoje hanebně omezené, pragmatické, utilitární, diktátorské, ba i vlastizrádné způsoby nestydí.
Za svoje prokazatelné a neprominutelné zločiny
proti lidskosti…
Proto ta jeho neotřesitelná,
megalomansky sebestředná nabobská nadutost!
Ano, jenom v ubohosti a malosti tkví
a se skví
jeho skutečná velikost!

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Má-li dojít na placení a další
DV 98/2018: Jak upadnout a při tom se o zem neuhodit? a další
DV 97/2018: To já sama a další
DV 96/2018: Jenom samé vteřinky a další
DV 95/2018: Odmítl je jako zrcadlo a další
DV 94/2018: Vyzrát na všecky a další
DV 93/2018: Starost jara a další
DV 92/2017: Jen si mě oťukává a další
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu