na další stranu
Jaroslav Lejček
MÁLOKDO Z BÁSNÍKŮ
mívá to snadné
když noci jsou chladné
a ústřední topení nehřeje
nebo když milá se nesměje
jen ten vše zvládne
kdo s Múzou svou lásku podvádí
ostatně, proč by ne, když milé to nevadí
Múza ho obejme, na čaj mu postaví
na čelo políbí, papír mu připraví
dokonce verše mu diktuje
To se to pracuje, to se to žije
to se to dělá poezie
Básník pak má něco na růže
a růže mu milou vrátí
pak může si bez obav spáti
ačkoliv topení stávkuje
protože ta co jej miluje, hřeje
Ta Múza těm na hoře pěje
v krajině Heleny užívá prázdniny
neboť je blažený poeta
jehož si pěstuje
za něhož pracuje
do doby, než-li ji zavolá
A ona zas musí do kola:
"Básníka obejme, na čaj mu postaví
na čelo políbí, papír mu připraví
verše mu poradí, ve slavné redakci
posléze usadí"
čímž splní posvátné poslání
A básník svou slávu ubrání
neboť teď ostatní hodnotí
(ta Múza se Bůhví s kým lopotí
aby měl laureát žáka)
Zdá se, že každého básníka láká
veršovat jak Múza diktuje
obvykle však pro tu
kterou tak miluje
plnívá tisíce přání
a žádnou z Múz nikdy nevidí
čímž zbude víc stromů pro lidi
JEŠTĚ, ŽE SE ZEMĚKOULE TAK TOČÍ
že noc za den pravidelně zaskočí
že tma v Čechách města cudně zakryje
že se světlo elektráren rozlije
v různých barvách, v intenzitě,
v prostoru
že vzpomínky vyvolají pokoru
k citu pana Edisona pro tóny
Z krabic vystupují okna s balkony
chodníky se mění v tiché oázy
v noci v Čechách městům krása neschází
Nejkrásnější zdají se být z večera
přichází-li v šeru láska ze včera
V PLACHETNICI PLNOU JASU
tvé psaní se mění
melodie tvého hlasu
přestože tu není
přes písmena fascinuje
v éteru se houpá
v bílé plachty, láska duje
vlajka k nebi stoupá
tvůj hlas s vůní melodie
věčně zelené
v modré s bílou ponocuje
v noci zmatené
V TVÝCH OČÍCH UMBRA KYPERSKÁ
či nebe bouřící
a mně se po nich stýskává
a nevím co říci
V tvých vlasech umbra pálená
či odstín kaštanů
a mně se po nich stýskává
když usnu, nevstanu
A nepřichází svítání
prázdna je plný byt
a láska kdesi ukrytá
je necitelný cit
ZNĚJ PÍSNIČKO POMALOUČKU
den se v noci topí
má milá se odlíčila
láska oči klopí
Stíny mizí touha vstává
Krása krásou hoří
nekonečno rozměr dává
obrazovka spoří
NETREFÍM
netrefíš
v prostoru bez dveří
bez oken
bez příček
počítač nevěří
že přímka nespojí
dva body v rovině
netrefím
netrefíš
kdo z nás je na vině
DESKRIPTIVOU UNAVENÝ
bloudím vlastní duší
trochou snahy vybavený
kreslím černou tuší
můj svět
co si v nekonečnu
k tvému tečnu hledá
ať si začnu
jak si začnu
řešení mi nedá
Proč by taky
když tak bloudím
kreslíc‘ černou tuší
Proč by taky
|
