na další stranu
Jitka Fialová
TO SLOVO
šustivě krouží
to budoucí slovo
okolo jazyka
jako sup vlaštovka
anděl strážný
jen zamžiká křídly rtů
o klenbu přítomnosti
prolomena dechem dalších úst
je nevratně vyslovena
***
ve tváři poctivě shrabaná hlína
v očích časy bezkalných studní
v hůlce pomalé ostinato bolera
neslyšnost na hraně křiku
a když vypráví o životě suchu a beztak mizerných bramborách
oněmím
jsem jedno velké ucho
(a brambory jak řepa)
***
co bude až nebude?
co budu až nebude?
***
až zaprší a neuschne
léto pustí švestkám
podzimu zkvasí
zimě zrychlí tep
bojím se
že jarem se o mé ruce neopře
***
má ho přesně podle představ
nic náhodě a vkusu jiných
smetené listy růženec ve schránce
naleštěná žula křížek vyryté iniciály
i místo pro zbytek číslic
konývku schovanou do rajské zahrady
***
předzvěst často jen tak poletuje
jak babí léto
zpozorníš
načechráš
a nazuje těžké škrpály
***
role dcery vnučky ve středu rolády
slazené višňovým džemem
děje mají svou posloupnost
stejně jako způsob
kterým se přikrývá horký plát utěrkou
aby zvláčněl a stáčením nepraskal
proč tedy najednou?
děje mají mít svou posloupnost
***
slovo láska
v té neznělejší podobě
otevřený vokál úst
jenž mění se v táhlý tón
kdesi na koncích dechů
a tam
to řečené slovo
kříží se s křídly
nespatřivých?
|
