Zora Wildová

STAROST JARA

Co mi v létě nejkrutěji chybí?
Popiračský duch zimy.
A v zimě se zase velmi divím,
kam se poděl léta ne bezdůvodný pocit viny.
Zatímco za jara postrádám
onu až hmatatelně hmotařskou filozofii
všezamlžujících podzimních dýmů, par a chmár.
Kdežto od podzimu se mně výrazně nedostává
prastará starost jara,
aby smrt,
jež z nás neustále po kouštíčkách
uždibává,
nikdy neustala.

VĚCI K PONECHÁNÍ

Je to takový hloupý jarní zvyk starých svědomitých hospodyň
jednou do roka obrátit naruby celý dům, byt
či aspoň spíž
a kdejaký kout do čista vysmejčit
a při tom dokořán rozzívnout každou skříň
a s výkřikem rozkoše tam zase cosi zapomenutého
asi tak jako dnes na Zemi úplně nový světadíl objevit.
A taky zásuvky dnem vzhůru rázně na podlahu vyklopit
a obsah kousek po kousku pečlivě roztřídit na věci k ponechání
a krámy k nasycení popelnic.
Ale pak nás v půli snažení zlomí únava
a ruka i vůle zaváhá
a přikrade se pochybnost
nebo ještě lépe zlost
na tu všeho zbytečného harampádí
svatou psí příchylnost.

DIVŽE SVĚT NEZBOŘÍ

Sotva někde ještě ve veliké dálce tiše,
ale nepřeslechnutelně zabouří,
je konec ticha před bouří.
A pak je to už jenom na bouři,
jak moc ji ta šleha z tak nanicovatého mráčku,
(co zemi stěží jednou obkrouží,
ale o to víc se (s)prchnout pokouší),
jak moc ji pobouří, jak si ji vyloží,
a pak je to už jenom o bouři, jak se do toho položí,
kdy se rozbouří, divže svět nezboří!
Divže nesrazí hřebínek kdejakému vyššímu stromu, domu, pohoří. I vlně na moři.
Ano, i na člověka se oboří.
Když příliš naroste a zpychne, když si to zaslouží.
Tak ho pěkně nahlas okřikne, zpucuje, pokoří.
Tak mu do uší naloží
pár výchovných dělových náloží!
Ale to jen než se patřičně vybouří
a než v dotyčný okamžik jako sáhnutím na knoflík
nastane ticho po bouři,
takové, jako bylo to před bouří.
A než si dá ještě jednoho, už jen sotva slyšitelného, práska na uklidněnou.
Než si naposled zakouří mlžným oparem nad louží.
Než se takhle krásně po zlém
zase se všemi na chviličku udobří.

LETNÍ POLEDNE

Kdo žíznící vprostřed polí žáru
by nepožádal chladivou studánku
o malou, nepatrnou radu?
Však vánek hranou, jíž přibrušuje kameny,
nás ihned lehoulince osuší.
Je mi teskno a nerozhodně jako v tvém náručí,
když mi svou přívětivost tiše vkřikuješ do uší.
A na rozpálených tvářích cítíš,
jak slunce pro svou galaxii plane
odhodlaně a neskrývaně,
jak pokojně hoří
svými extatickými plazmatickými hoři.
A za říčkou kus od nádraží
nás poleká první psí zaštěkání.
A brzy za ním kurážně a důvěřivě otevřené domy,
jenom do nich vstoupit.
Tady snad ještě dělají člověku přítrž
pouhinkým zaklinkáním na kostelní zvony…

LISTÍ SUŠE ŠELESTÍCÍ

Už zase v parcích po trávnících
i po dlažbě na chodnících
pohrabuje vítr listí suše šelestící,
jist si,
že město pro zimy sněhobílou nikdo jiný lépe nepočistí.
Jenže tomu chlubivému podfukáři je zjevně fuk,
že pro mě je taky jenom vzduch,
třebaže mě každou chvíli
pořádně prožene po ulici
za čepicí
z mé hlavy pod kola aut
kolem nebezpečně spěchajících
se nečekaně mrštně vrhající.

A MĚ SI UŽ VŮBEC NEVŠÍMAL

Vítr si mě zhurta a důkladně,
avšak pouze neškodně očichal,
a hned zas dál pospíchal,
upaloval v dál,
až za ním šál z mlhy par jako bílý voál vlál,
docela sám se hnal a křižoval
nad rovinou pustou a vymetenou
jako po zadělávce poklizený vál
a mě si už vůbec nevšímal,
jen mě jemně ovíval,
jen mnou povíval, jen mnou províval,
jak se tak nad ostatním světem
do nespočetna jeho stran
s každým výdechem toho, čeho se na něm
(a mezi námi, a tedy taky tady mezi námi)
možná i víc než zdrávo nadýchal,
jak se nad ním na ten svůj obrovitý chřtán úplně dokořán
rozplýval,
až se úžasem zajíkal,
jak si při tom zadýchal, až se přitom zadýchal.
A až si i párkrát, (ale to už jen tak na okraj),
na celý kraj zavzdychal, že si…, než si… a… a pak si,
až si pak, nejmenší ze všech mál,
svým posledním vydechnutím už jenom ledva postýskal,
že si kdesi u vysokých skal právě dovýskal.

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 96/2018: Jenom samé vteřinky a další
DV 95/2018: Odmítl je jako zrcadlo a další
DV 94/2018: Vyzrát na všecky a další
DV 92/2017: Jen si mě oťukává a další
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu