Eva Eiramová

JEZERNÍ KOTLINA

Ponožky mi slzí do bot
tráva s vousy po kolena
mlhovatka
ranního deště

Je jich tu zase míň než loni

ocúnů
naháčků

v Jezerní kotlině
mé praZemě

zapomenuté lidmi
Bohem oplakané

12. 10. 2017

Památce Květoslava Borovičky

Padám

Ještě se zbarvím do nachova
a žlutou skvrnou
blýsknu výzvu slunci

Ale stopka už se uvolnila

A já se snáším
k temnému sametu
věčné vody

DUŠIČKY

Pohřbila jsem ptáka,
který z nebe spad.


Zelené peří, čapka červená –
- netuším, zda to něco znamená,
mrtvého ptáka najít časně zrána.

Na hlíně ležel, hlavu v kamení
a nad ním javor zlatě rval si listí.
Nastal čas bázně, tichých znamení,
čas, kdy si vůbec nejsme ničím jistí.

Pohřbila jsem ptáka, který z nebe spad,
v hromádce kamení dnes za jasného rána.
Na vrata nám začal klepat listopad,
doba, kdy kamsi otvírá se brána.

ČERVENÁ

Při krvavé cestě podzimu
sbíráme jeřabiny, hložinky a šípky.

Na hlavách třešní
sedí červený kohout
a psí víno
do světa vyštěkává
rudý říjen.

Tráva olizuje kapičky života,
které teple stékají po prstech
zraněných trním,
ostružinami,
polibky kamenů
a smutkem strnišť.

* * *

Je podzim na Samotách
a naši rudí bratři
se ukládají k spánku.

NÁVRAT

Z údolí a z lesů
plíží se bílé mlžné kočky.
Majetnicky natahují tlapky
a bezedně se válejí
v roztouženém opojení podzimem.

Kočičí hřbet
se klene nad silnicí
jako nebodukt.

A po angorské srsti
spěchají švestky
na návštěvu k jablkům
a jeřabiny ke hruškám.

Po nadzemském můstku
běží večerem beránci
z nebeských pastvin
do lidských snů.

Dlouho bych se dívala
s úplňkem za zády.

Dnes ale ještě musím projet -
z neděle do pondělí,
z života do živobytí.

Ostatní tvorba Evy Eiramové publikovaná v Divokém víně:
DV 82/2016: Pour Féliciter a další
DV 68/2013: Staré fotografie a další
DV 65/2013: Maturita z češtiny a další
DV 64/2013: Příběh, Sborovna a další